Matal Bohumír (1922–1988)

V ateliéru (Autoportét), 1952

olej, karton, sololit, autorský rám
82,5 × 65,5 cm, sign. PN MATAL 1952, Přiložen znalecký posudek o pravosti díla PhDr. Miroslava Ambroze a Mgr. Martiny Mrázové (Švikové). Konzultováno s Dr. Janem Vykoukalem., Z posudku Mgr. Martiny Mrázové: Existenciálně laděný obraz Bohumíra Matala s názvem V ateliéru (Autoportrét) pochází z temného období počátku 50. let. Pro mladého, mimořádně nadaného umělce, který se ve svých 23 letech stal členem Skupiny 42, jehož malby se vzápětí ocitly v Paříži na výstavě nejvýznamnějších mladých umělců Československa a již v roce 1947 měl svou první samostatnou výstavu v reprezentativním brněnském Domě umění, se po únoru roku 1948 změnil svět. Jeho malby se ani vzdáleně nepřibližovaly direktivně prosazovanému budovatelskému optimismu, a veškerá jeho dosavadní tvorba tak byla označena za nežádoucí a nebezpečný prozápadní formalismus, který je třeba potírat a který na výstavách nového socialistického státu nemá co pohledávat. Na malíře, jenž část války prožil v těžkých podmínkách pracovních táborů, dolehla opět zdrcující tíha totalitního zřízení. Matal se nuceně stáhl do ústraní svého ateliéru a ve svých malbách začal hledat jistotu v tradičních motivech portrétů, autoportrétů, zátiší, kytic či pohledů na město, ve kterých se odkazy na modernistickou malbu mnohdy mísily s novými prvky a symboly. Ponurá paleta mu zůstala z předchozího období, ale přísné členění obrazové plochy v řadě obrazů ustoupilo rozmáchlým tahům štětce, tak jako v případě nabízeného Autoportrétu z roku 1952. Tímto obrazem se přitom Matal vracel k Autoportrétu, který namaloval již v roce 1950 WW (soukromá sbírka). S promýšlením motivů a formálních možností v obrazových cyklech se ostatně v Matalově tvorbě setkáváme opakovaně (viz např. dvojici autoportrétů ve sbírkách Muzea města Brna z roku 1952). Tentokrát se soustředil na výřez z celkového výjevu, který pojal mnohem uvolněněji a expresivněji. Pevně stojící postava malíře se štětcem a paletou, za jehož zády visí na stěně energicky nahozené obrazy, odkazující k Matalovým obrazům ze 2. poloviny 40. let, nás nenechává na pochybách, že jde o alegorické vyjádření neoblomného