Sedláková Vladimíra *1952

Z cyklu Analytické sondáže, AS III – OTB – 07/II., 1984

kombinovaná technika (tužka, tuš, stříbřenka), plátno, autorská lišta,105 × 93 cm, sign. na rubu na rámu perem Vladimíra Sedláková 84
Mezi čerstvými absolventy pražské Akademie, kteří se na počátku osmdesátých let vrátili do Brna, zaujala Vladimíra Sedláková nejen názorovou vyhraněností a intenzitou práce, ale také (v mladé generaci vzácným) směřováním do oblasti geometrického umění. Její východisko bylo osobité a postupně se ukazovalo, jak je nosné – svět technických výkresů a grafů, formalizovaný jazyk, odkazující k realitě továrního prostředí, a přitom schopný fungovat sám o sobě… Umělkyně nejprve citovala konkrétní identifikovatelné „informace“ a zároveň je osamostatňovala jako svébytnou skladebnou kvalitu, později vybírala a vrstvila detaily podobně, jako se vynořují v lidské paměti. Subtilnost tušové i tužkové linie na černé nebo bílé ploše papíru či plátna potvrzovala, že pro Sedlákovou zůstává důležitou estetická kvalita výsledku, že chápe výtvarné dílo jako estetickou aktualizaci onoho jazyka, který obvykle slouží k utilitární komunikaci v prostředí, kde se zkoumá, projektuje i realizuje. Důsledná práce s geometrickými prvky se zřejmým důrazem na ryze výtvarné vztahy v ploše obrazu dovolovala zařadit autorčinu tvorbu do sféry konstruktivního umění, elementy, které vyvozovala z technických sfér, dokonce její díla vizuálně přibližovaly k intuitivně pracujícím klasickým konstruktivistům, známým z meziválečných avantgard; zřetelný vztah ke světu techniky a především jeho dvojrozměrného zobrazení zaručoval umělkyni nezaměnitelnost a původnost. (…) Jiří Valoch, 1990