Kovanda Jiří *1953

Bez názvu (uši), 2007

objekt, výška 100 cm, sign. zespodu J. Kovanda 2007
Přiložen certifikát pravosti potvrzený Jiřím Kovandou. Provenience: židle zakoupena v roce 2011 z galerie GB agency. Lit.: Edith Jeřábková (ed.), Jiří Kovanda, Klenová: Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem společně s Galerií Klatovy, 2010, s. 244. Vystaveno (výběr): Forma následuje… risk, 2007, FUTURA a Karlin Studios, Praha, 25. 5. – 29. 7. 2007; SNG, Bratislava, Nám. Ľ. Štúra 4, Esterházyho palác, 15. 8. – 14. 10. 2007, kurátoři výstavy: Jana a Jiří Ševčíkovi, Monika Mitášová Když jsem byl malej, hrál jsem si s holkama, Galerie u Bílého jednorožce, 9. 3. – 1. 6. 2008 La sottile linea del tempo, Museo Miniscalchi Erizzo, Verona, 9. 10. – 10. 11. 2015, publikováno ve stejnojmenném katalogu, kurátorka výstavy Marinella Paderni (nabízený exemplář) Začátek století. České umění prvního desetiletí 21. století, Západočeská galerie v Plzni, 4. 5. – 5. 8. 2012, kurátorka Pavlína Morganová Publikováno: ed. Edith Jeřábková: Jiří Kovanda. Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a galerie Klatovy/Klenová, 2010, s. 244. Instalace Jiřího Kovandy s názvem Uši byla vystavena v roce 2007, tedy bezprostředně po svém vzniku, na důležité výstavě Forma následuje…risk, kterou připravili manželé Ševčíkovi. Výstava přinesla téma sochy jako objektu nebo hmoty a představila její nejnovější podoby spolu s architekturou v mezinárodní konfrontaci významných osobností americké a evropské tvorby a českých umělců, podílejících se na proměně současného umění. Název výstavy odkazující ke slavnému výroku amerického modernistického architekta Louise Sullivana Forma sleduje funkci, předkládá jiný model současné perspektivy. Forma dnes nesleduje jen svůj účel, je ovlivněná řadou dalších faktorů, intervencí informačních toků, neovladatelných aktů sociální a politické subverze a dalších vlivů. Kovandova instalace nebo objekt s názvem Uši z roku 2007 představuje obyčejnou dřevěnou židli, posunutou drobným zásahem do nové roviny. Na sedadlo židle přilepil autor seříznuté rohy opěrky připomínající ouška a změnil tím běžný předmět v objekt. Židle přestala být utilitárním předmětem k sezení a stala se hravým neužitečným dílem, připomínajícím dadaistický objekt. Se židlí pracoval Kovanda již o rok dříve pro galerii Na bidýlku v Brně, kde vystavil podobnou dřevěnou židli se seříznutou nohou, která byla připevněna na vedlejší stěně, nebo v díle Černá stolička, kterou pozměnil pouze obarvením spodní části nohou růžovým lakem na nehty. Používání běžných neuměleckých předmětů a materiálů, ve smyslu ready made, odkazuje právě k tradici dadaistických nebo fluxových uměleckých děl, tedy způsobu uměleckého řešení, kde nezáleží na řemeslném zpracování nebo materiálu, ale na transformaci původního významu. Kovandovy jednoduché, téměř nenápadné posuny a současně humor, kterým činí z všedních předmětů nové nevšední objekty, jsou příznačné pro celou autorovu práci. Jiří Kovanda (1953) je významný český umělec, performer, malíř a tvůrce instalací, který se svou akční tvorbou a intervencemi do veřejného prostoru v sedmdesátých a osmdesátých letech vřadil do světového kontextu. Pro jeho práci je příznačné úsporné, nenápadné gesto reagující na okolní situaci nebo na běžné neumělecké věci. V malbě reaguje s humorem na nástup postmoderny a vyrovnává se s ní osobitým přístupem. Od devadesátých let tvoří instalace, objekty, asambláže, ale i performance nebo intervence, v nichž opět posouvá běžné předměty drobným zásahem nebo nepatrnou proměnou a zkoumá v rovině osobní zkušenosti proměnu současných společenských poměrů. Od roku 1995 působí na Akademii výtvarných umění jako asistent v ateliéru Vladimíra Skrepla. V roce 2007 se stal prvním laureátem nové iniciativy Umělec má cenu, kterým jsou oceňováni umělci nad 35 let zvolení mladou uměleckou generací a teoretiky jako uznání respektu jejich tvorby. Kovanda se po roce 2000 stal vyhledávaným a respektovaným umělcem na mezinárodní umělecké scéně. Pravidelně vystavuje po celém světě, zastupují jej zahraniční i české galerie a jeho díla se nachází ve významných soukromých i institucionálních sbírkách v Čechách i zahraničí.