David Jiří *1956

Návod, 2012

beton, fotografie, plastová sluchátka (60. léta), papír, plátno, 155 × 145 cm, sign. na rubu JIŘÍ DAVID „NÁVOD“ 2012
Lit.: Karel Srp, Karel Kerlický, Jiří David: Jiří David – Křik paviánů Praha: KANT a Galerie hlavního města Prahy, 2013, s. 39. Vystaveno: Křik paviánů, Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, 2013. V letech 2011–2013 se Jiří David zabýval tvorbou obrazů a plastik, jejichž spojujícím prvkem byl beton jako důležitý významotvorný i vizuální prvek uměleckých děl. Beton je materiál spojený s civilizací 20. století s konotacemi k normalizační šedi, ale také k panelákovým sídlištím, domům, všudypřítomné stavební součásti dnešních měst. Povaha materiálu, která je tvárná a měkká a posléze zatvrdne, umožňuje pojmout a trvale zafixovat předměty, které se do něj otisknou, nebo je beton zalije. V obraze s názvem Návod z roku 2012 uchycuje beton na ploše plátna řadu nesourodých předmětů, které dlouhodobě patřily autorovi a byly součástí jeho života. Série barevných fotografií s torzy postav sedících mužů v oblecích, pořízených v osmdesátých letech pro občanské průkazy poukazují na odosobněnost společnosti, archaická sluchátka z šedesátých let a návod na jejich použití naznačují jak intimitu, tak zároveň možnost odposlouchávání. Koláž těchto fragmentů, útržků z minulosti slepených betonem na ploše obrazu, asociují osobní i obecnou společenskou dobovou zkušenost. Spojujícím prvkem díla českého umělce Jiřího Davida je společenská angažovanost, v níž autor obnažuje svoji vlastní, ale i naši společnou realitu a identitu provokativním a kritickým způsobem. Už od osmdesátých let 20. století, kdy se David stal důležitým představitelem skupiny Tvrdohlaví JIŘÍ DAVID s postmoderním uměleckým programem, poukazoval na sentiment národní identity, ve fotografickém cyklu Skryté podoby (1991–1995) manipuloval s fotografickými portréty známých osobností nebo ukázal plačící politiky v souboru Bez soucitu (2002). Mediálně nejznámějším se bezesporu stalo jeho sedmnáctimetrové neonové srdce pro Václava Havla, umístěné na Pražském hradě z roku 2002. Malířská tvorba je pro Davida prostředkem ke zkoumání vlastní osobní zkušenosti, ale také reflexí kulturních dějin a uměleckých stylů.