Chatrný Dalibor 1925–2012

Palce, 1974

komb. technika, plátno, 149 × 99 cm, sign. na rubu tužkou LD D. Chatrný 74
Prostor patřil v Chatrného tvorbě k důležitému celoživotnímu tématu, k němuž se v různých tvůrčích etapách opakovaně vracel a různým způsobem se k němu vztahoval. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let to byla prostorová díla s provazy, která spojovala plochu obrazu s vnějším prostorem. Vymezování, určování a vytváření prostorových situací realizoval Chatrný ve svém vlastním ateliéru, nebo při jedinečných výstavních příležitostech, například na Osmihodinové výstavě v brněnském Domě umění v roce 1970, ale také prostřednictvím kresebných prací, v nichž zkoumal možnosti aleatorní situace linky – šňůry vůči daným vlastnostem prostoru – tentokrát v interiérovém schématu. Na tyto práce navázala na začátku sedmdesátých let řada konceptuálních kresebných projektů, které tématizovaly určité prostorové situace a vztahy, korelace prostoru, interiéry, krychle, uplatňující nebo překračují klasickou lineární perspektivu. Tyto myšlené projekty, většinou realizované pouze v podobě kresby nebo návrhu odpovídaly jednak mezinárodnímu konceptuálnímu hnutí, tak společenské situaci v tehdejším Československu s nastupující normalizací počátku sedmdesátých let, která ztížila nebo zcela omezila výstavní příležitosti. Pro Chatrného, stejně jako pro mnoho dalších autorů, mohly kresby a projekty představovat mentální cvičení a rozvíjení imaginace, které nebyly svázané s vnějším omezením – poskytovaly svobodný prostor. Řada těchto projektů byla vydávána v malých ofsetových edicích a rozesílána přátelům, umělcům a teoretikům, kteří nahrazovali výstavní re exi děl. Chatrný sám uvádí: „První projekty byly ještě realizovatelné, dalšími už jsem si dovoloval daleko volnější myšlení: Korelace prostoru, Prostorové deformace, Quasiprostory, Rohy, Stroppodlahy, Projekty pro malíře pokojů, později Zrcadlové orientace nebo Zrcadlové souvislosti atd.“ Vedle kresebných projektů s názvy Stopy v prostoru, Prostor nebo Stopy maloval Chatrný paralelně série obrazů, které obdobná témata rozvíjela v malířském médiu. V roce 1973—1974 namaloval autor několik obrazů se stejným schématem dvou totožných architektonických prostorových průniků, do jejichž perspektivy vstupují pokaždé odlišné otisky jednoho nebo dvou prstů, které narušují a znejišťují lineární perspektivu výjevu odlišnou realitou. Použití otisku vlastního palce v reálné velikosti nebo ve zvětšeném měřítku Chatrný ve své tvorbě opakovaně používal. Podle Jiřího Valocha otisk prstu vztahoval Chatrný k sobě samému, ale také tím zhodnotil vizuální a sémantickou kvalitu stopy vlastního doteku. V případě záznamů prostoru docházelo k prolínání dvou odlišných měřítek a realit—iluze prostoru a plošného otisku, geometrické kresby a performativního tělesného gesta. Vstupováním do díla potvrzoval Chatrný svoji vlastní přítomnost a zároveň spojoval reálný akt doteku s iluzivní kresbou a spojoval tak vnější a vnitřní prostor díla. Výtvarná tvorba Dalibora Chatrného se od padesátých let dvacátého století rozvíjela v nepřeberné šíři tvůrčích postupů a zvolených médií od kresby, grafiky, malby, objektů, instalací, fotografických interpretací, projektů, která je ve své mnohovrstevnatosti obtížně zařaditelná. Přestože je mimořádně různorodá, zůstává ve své obsahové podstatě soudržná a celistvá. Nepochybně zasahuje do oblastí konceptuálního umění zkoumajícího vztah slova nebo gesta a obrazu, land artu, experimentálního a abstraktního umění, performativity, aniž bychom v jeho díle dokázali přesně definovat jejich hranice. Spojujícím momentem Chatrného díla je nepřetržitá tvůrčí invence a experimenty s nejrůznějšími technikami a uměleckými projevy s cílem vizualizovat jednoduchým způsobem teoretické otázky z oblasti lingvistiky, fenomenologie nebo přírodních fyzikálních jevů. Přestože dílo Dalibora Chatrného vznikalo převážně v lokálním prostředí Brna, v uzavřeném prostoru tehdejšího Československa, odpovídala svým charakterem progresivním a aktuálním tendencím mezinárodní umělecké konceptuální a minimální scény a představovala tvorbu srovnatelné kvality. Originální a autentická tvorba Dalibora Chatrného patří k nejvýznamnějším hodnotám českého umění druhé poloviny 20. století, která zatím čeká na své odpovídající zhodnocení. Dalibor Chatrný (1925—2012), malíř, konceptuální umělec a pedagog studoval od roku 1945 pražskou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1949—1953 Akademii výtvarných umění u Vladimíra Sychry a Vladimíra Silovského. Žil v Brně, kde od konce 50. let pedagogicky působil na Střední uměleckoprůmyslové škole a v 90. letech na Fakultě výtvarných umění VUT a Janáčkově akademii výtvarných umění. Byl členem několika uměleckých skupin, např. Profil 58, Parabola, Klub konkretistů a TT klub. Získal řadu ocenění, v roce 2000 například cenu Michala Ranného za mimořádný přínos českému výtvarnému umění, v roce 2007 Cenu ministerstva kultury a v roce 2011 Umělec má cenu. Jeho práce jsou zastoupeny ve významných institucionálních i soukromých českých i mezinárodních sbírkách.