Drápal Vladimír 1921–2015

Franta Daněk ve svetru, 1974

olej, plátno, autorský rám, 49 × 42 cm, sign. PD Vl. Drápal 74

Tvorba malíře, grafika a sochaře Vladimíra Drápala je celoživotně spojená s jeho rodnou vsí Tvarožná u Brna. Poskytovala mu inspiraci a náměty z vesnického života, s podobiznami sedláků, moravských žen, domácích zvířat a venkovského koloritu, které ve svém díle svébytným způsobem tematizoval. Tvorba Vladimíra Drápala vychází z modernistické tradice spočívající v tvarové zkratce, abstrahujícím, redukovaném výrazu a suverénní kresbě tvořené několika tahy pera, připomínající picassovskou inspiraci nebo Brancusiho a Moorovu tvarovou a objemovou modelaci. Záměrná stylizace lidských postav, portrétů a zvířat vedoucí až k různým tvarovým deformacím nepřibližuje jeho práce ke grotesce, ale spíše k podobě pravěkých a primitivních zobrazení a předobrazů, zdůrazňující pouze určité archetypální rysy a znaky zobrazovaného objektu. Tímto způsobem jsou často zachyceny Drápalovy oblíbené venkovské ženy coby „Venuše“ nebo jedinečné sochařské portréty vesničanů. Keramické nebo dřevěné busty různých mužských typů a charakterů byly nejdříve modelovány plastickým sochařským způsobem, ale po polovině sedmdesátých let 20. stol. v nich převážil kompaktní hladký objem, do něhož jsou rysy portrétovaného vyryté několika výstižnými přesnými zásahy. Oblíbeným motivem Drápala byl kůň, zejména studie jeho hlavy nebo vyhublého šlachovitého těla poznamenaného těžkou prací, zachycovaného v nejrůznějších variacích. Nabízená bronzová socha koně z roku 1985 zhmotňuje siluetu koně z grafického listu z roku 1969. Krajní redukci představuje bronzová socha Kuřáka (2008) s důrazem na kubické objemy jednotlivých částí lidského těla bez popisných nebo portrétních 148 prvků, která se blíží způsobu práce s hmotou Zdeňka Palcra. Vladimír Drápal absolvoval v letech 1938–1942 Školu uměleckých řemesel v Brně a v letech 1945–1949 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Josefa Kaplického. Od šedesátých let 20. stol. pedagogicky působil na nynější brněnské Masarykově univerzitě, kde vychoval řadu výrazných uměleckých osobností. Od roku 1958 byl členem brněnské tvůrčí skupiny Profil a od roku 1990 člen Sdružení Q Brno. Vytvořil řadu sochařských realizací do veřejného prostoru, např. Venuši (1982) v brněnském parku Anthropos a mnoho dalších. Jeho dílo je zastoupeno mimo jiné ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie, Muzea města Brna a nachází se ve sbírkách mnoha evropských galerií. Za celoživotní uměleckou a pedagogickou dráhu mu byla opakovaně udělena Cena města Brna, v roce 2011 získal Cenu Jihomoravského kraje a obdržel medaili Artis Bohemiae Amicis. Lit: Milada Hlaváčková, Jiří Hlušička, Jaroslav Malina: Vladimír Drápal, Brno 2010. K tomuto dílu je přiložena monografie V. Drápala.