Špála Václav 1885–1946

Hrušky, 1941

olej, plátno, rám, 20 × 28 cm, sign. LD V Špála 41, na rubu 1417

Uvedeno v soupisu Václav Špála 1885-1946, Soupis díla (Praha, 2002) - pod č. 1417, str. 126: "1. 10. 1941 olej 1417 2 zelené hrušky a 1 červená na karp. dece, vzadu skály a nebe, 20 × 28, Venera (tehdejší majitel)"

Přiložen Znalecký posudek PhDr. Rey Michalové, PhD. a Odborné posouzení PhDr. Marie Dohnalové.

Provenience: významná sbírka majitele ze severní Moravy.

Posuzovaný obraz „Hrušky na karpatské dece“ je autentickým, typickým, vitalistickým, vpravdě jako výtvarný šperk cítěným dílem Václava Špály, bytostného malíře, jehož tvorba představuje jednu z nejprověřenějších klasických hodnot českého moderního umění. Jak trefně formuloval Otakar Mrkvička, Špála „žil (…) jen faktem malby. V ní znovu a znovu prožíval svou radost ze skutečnosti“. Každé jeho dílo, vystavěné suverénním, svěžím rukopisem, živeným kubistickou tradicí, svědčí o jeho tvůrčí vášni. Od dvacátých let ustupovaly do pozadí otázky malířského experimentu, autor pracoval tak, jak prožívá svět. Sám se k tomu vyjádřil slovy: „Motivu používám k uplatnění sebe, abych se mohl vyžíti, rozvinouti svůj výtvarný smysl, ozvěny svých citových vznětů.“ Jeho malířská „obsese“ dala nejtypičtěji vzniknout rozsáhlým cyklům kytic a zátiší. Právě v nich vítězil Špálův bytostný vitalismus; cítíme z nich rozkoš z oslavného hymnu na bohatství a krásy přírody.

Špála se sešel s většinou avantgardních představitelů své generace (E. Filla, B. Kubišta, A. Procházka, B. Feigl, V. Beneš, V. Nowak, O. Kubín) již za studia na pražské Akademii výtvarných umění v letech 1903–1909. Moc se ale studiu nevěnoval, protože tamní konzervativní způsob výuky mu vůbec nevyhovoval. Profesor Franz Thiele mu také napsal dost nelichotivé vysvědčení: „Pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím cílům“. Toto „rebelství“ však uchránilo čistotu Špálova výtvarného talentu. Se skupinou Osma, ač nebyl jejím členem, sdílel odvahu k nekonvenčnímu výtvarnému projevu. Následně však již překonává „plachost venkovského chlapce“ a účastní se uměleckých činů progresivních sdružení – Skupiny výtvarných umělců (1911–1914) a skupiny Tvrdošíjní (1918–1924). V roce 1936 se stává předsedou SVU Mánes. Václava Špálu lákalo umění, které zrcadlí přirozený temperament, radost z tvoření. Jeho ateliér ve vile na pražské Ořechovce jako by byl po celý rok prozářen sluncem letní krajiny – v obrazech krajin, kytic, zátiší jako by kvetly louky a zrálo obilí, voněly lesy a leskly se hladiny vod.

Posuzovaný obraz „Hrušky na karpatské dece“ je dílem, které syntetizuje Špálovu mnohaletou malířskou zkušenost a skvěle vypovídá o jeho směřování v druhé polovině života, kdy k jeho stěžejním tvůrčím zájmům patřila malba zátiší.

V předloženém obraze „Hrušky na karpatské dece“ dosáhl Václav Špála mistrné výtvarné celistvosti a plnosti, jež má charakter „malířské synekdochy přírodního či vesmírného dění“ (J. Hlušička).

Atraktivitu tohoto komorního plátna zvyšuje skutečnost, že jeho prvním majitelem byl František Venera (1901–1979), velký sběratel a neopominutelný aktér brněnského kulturního života, tajemník Skupiny výtvarných umělců v Brně, ředitel tamního Domu umění, editor, vydavatel i teoretik. Z posudku PhDr. Rei Michalové, Ph. D.