Bauch Jan 1898–1995

Milenci a růže, 1947

olej, plátno, rám, 51 × 66,5 cm, sign. PD Jan Bauch 47 Provenience: významná sbírka majitele ze severní Moravy. odborně konzultováno PhDr. Marie Dohnalová, PhDr. Jiří Machalický, PhDr. Rea Michalová, PhD.

Z odborného vyjádření PhDr. Marie Dohnalové Malíř, sochař, grafik a ilustrátor Jan Bauch se narodil 16. listopadu 1898 v Praze, zemřel tamtéž, 9. ledna 1995. Pocházel z řezbářské rodiny a v letech 1912–1914 se také vyučil řezbářskému řemeslu. Poté navštěvoval dva roky Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (prof. E. Dítě). V letech 1916–1918 pobýval na frontových bojištích, po válce, v roce 1919, znovu nastoupil na UMPRUM v Praze (prof. H. Brunner). V letech 1921 až 1924 studoval na pražské Akademii výtvarných umění (prof. Max Švabinský), kterou však v roce 1923 opustil. O tři roky později byl přijat do Mánesa (1926) a následujícího roku podnikl první studijní cestu do Francie. Pro Bauchův další umělecký vývoj byl tento a následný pobyt ve Francii velmi důležitý. V roce 1930 Jan Bauch vystavoval společně se svými přáteli poezií prostoupené obrazy, v nichž se snová vize promítala s realitou. Výrazně osobité byly jak Bauchovy krajinomalby, tak i díla figurální či jeho zátiší. Neméně originální byly i komorní sochařské studie ženských postav. Bauch sice dočasně opustil spolek Mánes, záhy se sem však znovu navrátil. V roce 1932 uspořádal Jan Bauch svou první samostatnou výstavu v Aventinské mansardě v Praze. Od roku 1933 se umělec věnoval též monumentální tvorbě: první panoramatické obrazy Prahy pocházejí z poloviny třicátých let 20. století. Záhy nato se v malířově díle uplatnil další významný námětový okruh, kterým bylo biblické téma. V roce 1937 získal Jan Bauch Grand prix v Paříži (Galerie V. Charpentier). O rok později pracoval spolu s Janem Laudou na reliéfu Přepadení Československa pro Světovou výstavu v New Yorku; z této doby pocházejí též barevná okna určená pro chrám sv. Víta v Praze a další monumentální projekty. Válečná léta se v díle Jana Baucha promítla vystupňovanou dynamičností jeho výtvarného projevu v pohledech na Prahu, v biblických námětech či v obrazech ženských aktů. Expresívnost malířského rukopisu zdůrazňovala potemnělá až chmurná barevnost. Z konce války pochází také řada portrétních maleb. V letech 1946–1958 působil Jan Bauch na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V padesátých letech pokračoval v malbě panoramatických pohledů na Prahu, věnoval se však též oblasti knižní ilustraci, navrhoval gobelíny a začaly vznikat první obrazy inspirované světem cirkusu. Počátkem šedesátých let se znovu navrátil k sochařské tvorbě. Jan Bauch se postupně vypracoval mezi nejznámější české malíře, účastnil se mnoha výstav doma i v zahraničí, dočkal se četných ocenění. Autorova tvůrčí a výstavní aktivita nebyla omezena ani vysokým věkem, i když díla z této doby již nedosahovala kvalit autorovy tvorby z první poloviny 20. století. Milenci jsou dílem, které pochází z původní, zděděné sbírky z brněnského okolí. Její zakladatelé získali část děl prostřednictvím brněnského sběratele a obchodníka s obrazy, Františka Venery (1901–1979), který udržoval pravidelné kontakty s českou avantgardní malířskou scénou první poloviny 20. století. S řadou umělců si dopisoval, pravidelně navštěvoval jejich ateliéry a kupoval vybraná díla, která následně dále prodával. Stál u zrodu celé řady významných brněnských sbírek, z nichž vzpomeňme například stavitele Václava Dvořáka, JUDr. Josefa Slezáka Dvořáčka (189–1967). Z nich právě posledně jmenovaný navázal s Janem Bauchem natolik úzké vazby, že umělec v době 2. světové války u rodiny Dvořáčkových v Brně – Židenicích po delší, ale blíže neupřesněnou dobu, pobýval a také zde tvořil. (Tento pobyt mi Jan Bauch potvrdil necelé dva roky před svou smrtí při osobním, velmi emotivním setkání.) Ve sbírce ředitele Dvořáčka se nacházela celá řada stěžejních malířových děl právě z válečných let. Během svého brněnského pobytu (ale i později) byl Bauch také v pravidelném kontaktu s Františkem Venerou, který taktéž bydlel v brněnské městské části Židenice. Obraz Milenci patří k dílům, která byla získána Venerovým prostřednictvím a od této chvíle nezměnila vlastníka (vyjma dědických posunů). Milenci patří k charakteristickým, umělecky vysoce hodnotným dílům Jana Baucha, namalovaným v první polovině 40. let 20. století. V expresívním rukopise převládá temná barevná škála, z černě pozadí vystupuje celek i detaily malby, na které malíř klade důraz. Bílé, červené, zelené, modré a žluté tóny, kterými umělec modeluje kytici v pravém horním rohu obrazu, se odrážejí na pokožce těla dívky, sevřeného černí pozadí a splývajícího s pouze naznačenou siluetou milence. Široký, energický rytmus štětce doplňují detailní, vyšší nánosy barvy. Klid intimní chvíle a dobové napětí se prolínají a přerůstají do působivého, emotivního výrazu, ve kterém nelze nepostřehnout i jistý moment odevzdanosti a posmutnělého vyčkávání. Malířský projev a míra jeho stylizace vzdáleně připomenou poučení z tvorby Rouaultovy, jejíž duchovnost byla Bauchovi srozumitelná a blízká a ze které čerpal i v následujících etapách své tvorby. O autorské pravosti olejomalby Jana Baucha, Milenci (1941) není sebemenších pochyb.