Špála Václav 1885–1946
Růžové a bílé pivoňky
olej, plátno, rám, 61 × 49 cm, sign. LD V Špála 32
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
Uvedeno v soupisu díla V. Špály 1932, olej, 641, Růžové a bílé
pivoňky (malý džbánek), 61 × 49 cm, Rottenberg [tehdejší majitel]
(in: V. Špála, Soupis díla, Praha, 2002, s. 72)
Provenience
Kromě výtvarných kvalit obraz zaujme svým původem. Od Václava Špály
ho dle údaje v soupisu zakoupil obchodník s uměním, židovský běženec
z Polska Rottenberg, který prodával např. také díla Jana Zrzavého,
Emila Filly a Josefa Čapka. V roce 1932 získal Rottenberg od Špály
celkem devět obrazů kytic. Pozdějším majitelem obrazu se stal RNDr.
Jaroslav Císař (1894–1983), matematik, astronom, novinář a diplomat,
který byl mj. v letech 1918–1919 osobním tajemníkem prezidenta T. G.
Masaryka ve Washingtonu a v letech 1920–1927 legačním tajemníkem na
československém velvyslanectví v Londýně. Císař se obklopoval uměním
a sbíral ho; jeho ženou byla vdova po malíři Miloši Jiránkovi, Antonína
(roz. Zedníková). Po dobu jeho působení ve Velké Británii a na Maltě
byla jeho sbírka deponována jako bezplatná zápůjčka v Moravské galerii
v Brně. V knize Zdeňka Pousty „Jaroslav Císař, Astronom a diplomat
v Masarykových službách“ (2016) se uvádí: „Z Císařovy sbírky moderního
Z posudku PhDr. Rey Michalové, Ph. D.
Předložené dílo „Růžové a bílé pivoňky“ je originálním, malířsky
orchestrovaným a vitalistickým dílem Václava Špály, člena progresivně
orientované Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní, člena
a pozdějšího předsedy SVU Mánes, jednoho z nejvýraznějších
představitelů české umělecké avantgardy, který patří mezi naše
nejpopulárnější klasiky. Vytvořil si nezaměnitelný malířský styl, živený
kubistickou, fauvistickou i expresivní tradicí, vyznačující se úderným
rukopisem a živou, velmi specifickou barevností, omezenou na několik
úderných tónů. Temná modř se stala natolik charakteristickým rysem jeho
malby, že zpětně získala adjektivum „špálovská“. Roku 1947, na umělcově
posmrtné výstavě v Mánesu, Jan Zrzavý neváhal prohlásit: „Byl z nás
[Tvrdošíjných - pozn.] nejlepší.“
Svým fauvistickým založením se Václav Špála již v počátcích odlišoval
od kolegů ze skupiny Osma, jejichž tvorba byla zaměřena více
expresionisticky. Špálovy obrazy vždy ojedinělým způsobem reflektovaly
bezprostřednost a živelnou radost z procesu malby, ale i nezbytný cit
pro řád a smysl pro čistý barevný tón. V hledání úderného a okamžitě
účinného výrazu uplatňoval Špála principy post-kubistické tvarové
deformace a redukoval barevnost na dva, tři kontrastní tóny, aniž by
popřel svůj základní vztah k přírodní skutečnosti. V letech 1923–1926
procházel tzv. zeleným obdobím. Do let 1927–1930 se datuje jeho modré
období, malba v odstínech ultramarínu a pruské modři, i když tato barva
zůstala heraldickým znamením jeho tvorby až do konce života. Špálova
modrá vyjadřuje nebeskou čistotu, průzračnost vod, pomněnkové oči
dívek a pradlen. Ohnivý dvouzvuk dotváří červená, barva životní síly
a energie, barva hlíny, z níž se vypalují cihly – umělcův otec byl cihlářem.
Václav Špála maloval posuzovaný obraz „Růžové a bílé pivoňky“ ve
šťastném a úspěšném období, v době, kdy mu bylo osmačtyřicet
let. Jeho tvorba byla ustálená v zásadním směřování a v rozsahu
tvůrčích prostředků; proměňovala se především v dílčích výtvarných
i významových aspektech. Jako by ve svém celku přesně zrcadlila
vyrovnaný chod autorova života v pohodě rodinného kruhu, od roku 1932
ve vlastní vile na Ořechovce, navržené architektem Pavlem Janákem.
Květiny symbolizovaly Václavu Špálovi krásu, svěžest, jas a životní
pohodu. Soustředění se na tento zdánlivě prostý námět vyply-nulo zcela
přirozeně z jeho intenzivního zájmu o přírodu. V jedné ze svých úvah se
vyznal, jak ho znovu a znovu inspiruje letní krajina, vonné květy ve váze
či zátiší s ovocem, jak citově prožívá barvu a spojuje ji se vzpomínkou
a hudebností. Byla to mocná vlna vitalismu, na níž se celá jeho tvorba
nesla a která také plně prostupuje obraz „Růžové a bílé pivoňky“.
Předložené dílo „Růžové a bílé pivoňky“ je velmi neotřelou, malířsky
nádherně rozehranou Špálovou kyticí, která vyniká nad jinými svým
úchvatným souzvukem bílé a příslovečné „špálovské“ modře. Zelené
užil malíř jen decentně, v oblasti listů a místy v pozadí, stejně jako
žluté, která tu a tam oživuje sněhobílá květenství a jež ve formě dvou
štětcových tahů akcentuje partii levé horní části plátna. Červená
dovykresluje jemný florální motiv na drobnějším porcelánovém džbánku,
a především tvoří kolorit dvou pivoňkových květů, jež tvoří hlavní optický
„poutač“ celé kompozice. Tím, že tu Špála nevyužil svou jinak oblíbenou
karpatskou deku a potlačil působení zelené (omezené na tmavší zeleň),
mohl si dovolit pojmout pozadí v úchvatné záplavě „špálovské“ modře
neobyčejně expresivně a v podstatě abstraktně.
Posuzovaný obraz „Růžové a bílé pivoňky“ je dle mého soudu jednou
z nejkrásnějších Špálových kytic ve středním obrazovém formátu, jež se
na trhu s uměním v poslední době objevila. Skutečnost, že se toto dílo
nacházelo ve vybrané umělecké sbírce Dr. Jaroslava Císaře, jen podtrhuje
její mimořádné výtvarné kvality.
umění patřila k nejvíce oceňovaným především plátna Antonína
a Linky Procházkových, Antonína Slavíčka, Václava Špály, Kosárkovy
krajiny, obrazy Jožky Uprky, ale měl doma i díla Jana Zrzavého a grafiky
Maxe Švabinského. Četné obrazy Miloše Jiránka byly pochopitelně ve
sbírce nejvíce početně zastoupeny.“