Kvíčala Petr *1960

V červnu, 1988

akryl, dřevěná deska, autorský rám, 28 × 40 cm, sign. na rubu PD Petr Kvíčala 1988
Východiskem tvorby Petra Kvíčaly je chápání obrazu jako svébytného lyrického řádu – tento řád není určován striktním pravidlem, právě vztah mezi pravidlem a jeho porušením či obměněním subjektivní autorskou volbou je jedním z dominujících „obsahů“ výtvarníkovy práce. Jeho malířské a kreslířské počátky výrazně ovlivnilo poznání toho, jak se s problémy ryze výtvarného lyrismu vyrovnávali autoři o několik roků starší. Nejprve to byl osobní kontakt s brněnským Petrem Veselým, jehož práce mu byly příkladem lyrického zpracování obrazu zachovávajícího vazby k viděné realitě; poznání díla předčasně zemřelého Michala Ranného u jeho rodiny ve Štěpánovicích mu potvrdilo správnost i oprávněnost započaté cesty a později mu ukázalo také její omezení. Jiří Valoch V osmdesátých letech 20. století rozvinul Petr Kvíčala, generačně i názorově spřízněný s generací umělců skupiny Tvrdohlavých, osobitou polohu abstraktní geometrické malby, jejímž východiskem se stal ornament jako hlavní předmět obrazového sdělení. Elementární geometrické tvary a znaky, jako je vlnovka, kruh, čára a křížek, se od té doby staly hlavním výrazovým prostředkem autora, zachycující archaickou zkušenost inspirovanou lidovou tvorbou prostřednictvím univerzální geometrické výtvarné řeči, jejíž variabilitu dokázal Kvíčala plně využít. V obraze s názvem V červnu z roku 1988, pojatém svěžími letními tóny růžové a žluté, je, podobně jako v dalších malbách z tohoto období, geometrická struktura vytvořená nepřesnou ruční malbou, jejíž nepravidelnost a drobné odchylky dodávají dílu živost a organičnost, stojící v protikladu ke geometrickému členění plochy. Rytmiku prvků v obraze, jejich serialitu, strukturu a rozvíjení v ploše uplatnil Kvíčala od devadesátých let především ve vlnovce, která umožnila vytvoření jednotlivých segmentů, ale také bohaté sítě vzájemně se prolínajících a vrstvených linií, jež se v průběhu devadesátých let uplatnily také na velkoformátových zakázkách v architektuře nebo v textilních realizacích. Kvíčala opakovaně spolupracoval s Moravskou gobelínovou manufakturou ve Valašském Meziříčí, která vyrábí gobelíny a tapisérie podle výtvarných předloh řady současných umělců. Červenobílá barevná kombinace koberce s výraznou signální působivostí se v devadesátých letech stala téměř Kvíčalovým poznávacím znamením. Přenesení motivu vlnovky z obrazů na textil nebo zdi architektury představuje pro Kvíčalu hru s prostupností malby do oblasti užitého umění, ale také s překračováním limitů závěsného obrazu směrem do prostoru.