Kaván František 1866–1941

Krajina s lávkou, 1906

olej, plátno, rám, 80 × 101 cm
Přiložena expertiza PhDr. Mgr. Michaela Zachaře, 2003. Provenience: Dílo pochází z významné sbírky.
Z posudku PhDr. Michaela Zachaře: Motiv lávky v krajině není u Kavána neobvyklý, naopak setkáváme se s ním od umělcových nejranějších let. Již od roku 1893 namaloval v Mrklově u Jilemnice dřevěný mostek na obraze s nářečním názvem „Láuka k Betlému“ (č. kat. 85), a to v nezvyklé hloubkové perspektivě. V roce 1896 pak několikrát zvěčnil lávku přes Chrudimku v Bojanově a spolužák Mařákovec Bedřich Plaške ony poetické obrazy nazval „lávky na pavoučích nožkách“. Podobně v lokalitě Dílce u Jičína mezi lety 1900 až 1904 vícekráte využil malebný motiv s můstkem před Cidlinu, a to i na velkém formátově totožném plátně „U můstku“ (č. kat. 408), jež je reprodukováno na přebalu knihy F. Kaván (Praha, ODEON 1992). Týž formát má i plátno „Zimní pláň“ z doby kolem roku 1903. I v dalších letech jej vizuálně upoutávaly podobné bizarní útvary ztvárněné lidskou rukou ve volné přírodě. Vyhovovaly jeho naturelu venkovana milujícího přírodu i konání s ní spjaté. Až na samu mez dovedl tuto zvyklost v rozměrném obraze „Předčasný sníh s Voříškem“, kde na můstku sedí oblíbený pes ( č. kat. 600). Posuzovaný obraz vykazuje galerijní úroveň. Kompozice tří přehledných horizontálních plánů s markantním důrazem na vyznění oblohy traktovaná jistě bezděčnou, avšak i vtipnou osnovou diagonál zaručuje obrazu až dějovou působivost – je to pohyb v krajině symbolizovaný motivem cesty i letícími oblaky. Zároveň vyniká ladným splývavým koloritem odkazujícím na Antonína Slavíčka, jeho malby ze Střítěže a Kameniček (1903–05), a obdobné obrazy dalšího Kavánova spolužáka Bohuslava Dvořáka, jehož díla z doby kolem roku 1900 vynikají vysokou malířskou i emocionální úrovní. Obraz lze bezpečně vřadit do období let 1906–1907, kdy Kaván trávil několik měsíců právě spolu s Dvořákem v Levínské Olešnici na Novopacku, vyhlášené svou typickou železitou načervenalou půdou ( „Jaro na červenici“ č. kat. 517). Oprostil se postupně od posledních reziduí secesněimpresivní drobnomalby (přerod zachycuje pregnantně obraz „K jaru“, č. kat. 518) a pod dojmem četby Raisových próz, Tolstého i pádnějších výtvarných prostředků nastupující moderny, již pečlivě sledoval, přistoupil k rustikálněji pojaté krajinomalbě. Je to podobná proměna formálních malířských prostředků, jak ji známe od Antonína Hudečka, který pod lyrikou překypujícím okořském období započal ve Starém Kolíně (1906–08) s obrazy rázně stavěnými, s architekturami domů, se stafáží a venkovskými typickými předměty a jevy. Sledujeme v těch letech vlastně novou transpozici někdejších vrcholných krajin Kosárkových, kdy domácí krajináři velkoryse a někdy až s panteistickým nábojem oslavují velikost naší přírody.Na základě komparace se známými Kavánovými originály z let 1905–1910 a s využitím katalogu Kavánova díla v mé monografii potvrzuji Kavánovo autorství.