Kaván František 1866–1941

Krajina s lávkou, 1906

olej, plátno, rám, 80 × 101 cm
Přiložena expertiza PhDr. Mgr. Michaela Zachaře, 2003. Provenience: Dílo pochází z významné sbírky. Z posudku PhDr. Michaela Zachaře: Motiv lávky v krajině není u Kavána neobvyklý, naopak setkáváme se s ním od umělcových nejranějších let. Již od roku 1893 namaloval v Mrklově u Jilemnice dřevěný mostek na obraze s nářečním názvem „Láuka k Betlému“ (č. kat. 85), a to v nezvyklé hloubkové perspektivě. V roce 1896 pak několikrát zvěčnil lávku přes Chrudimku v Bojanově a spolužák Mařákovec Bedřich Plaške ony poetické obrazy nazval „lávky na pavoučích nožkách“. Podobně v lokalitě Dílce u Jičína mezi lety 1900 až 1904 vícekráte využil malebný motiv s můstkem přes Cidlinu, a to i na velkém formátově totožném plátně „U můstku“ (č. kat. 408), jež je reprodukováno na přebalu knihy F. Kaván (Praha, ODEON 1992). Týž formát má i plátno „Zimní pláň“ z doby kolem roku 1903. I v dalších letech jej vizuálně upoutávaly podobné bizarní útvary ztvárněné lidskou rukou ve volné přírodě. Vyhovovaly jeho naturelu venkovana milujícího přírodu i konání s ní spjaté. Až na samu mez dovedl tuto zvyklost v rozměrném obraze „Předčasný sníh s Voříškem“, kde na můstku sedí oblíbený pes (č. kat. 600). Posuzovaný obraz vykazuje galerijní úroveň. Kompozice tří přehledných horizontálních plánů s markantním důrazem na vyznění oblohy traktovaná jistě bezděčnou, avšak i vtipnou osnovou diagonál zaručuje obrazu až dějovou působivost – je to pohyb v krajině symbolizovaný motivem cesty i letícími oblaky. Zároveň vyniká ladným splývavým koloritem odkazujícím na Antonína Slavíčka, jeho malby ze Střítěže a Kameniček (1903–05), a obdobné obrazy dalšího Kavánova spolužáka Bohuslava Dvořáka, jehož díla z doby kolem roku 1900 vynikají vysokou malířskou i emocionální úrovní. Obraz lze bezpečně vřadit do období let 1906–1907, kdy Kaván trávil několik měsíců právě spolu s Dvořákem v Levínské Olešnici na Novopacku, vyhlášené svou typickou železitou načervenalou půdou („Jaro na červenici“ č. kat. 517). Oprostil se postupně od posledních reziduí secesněimpresivní drobnomalby (přerod zachycuje pregnantně obraz „K jaru“, č. kat. 518) a pod dojmem četby Raisových próz, Tolstého i pádnějších výtvarných prostředků nastupující moderny, již pečlivě sledoval, přistoupil k rustikálněji pojaté krajinomalbě. Je to podobná proměna formálních malířských prostředků, jak ji známe od Antonína Hudečka, který pod lyrikou překypujícím okořském období započal ve Starém Kolíně (1906–08) s obrazy rázně stavěnými, s architekturami domů, se stafáží a venkovskými typickými předměty a jevy. Sledujeme v těch letech vlastně novou transpozici někdejších vrcholných krajin Kosárkových, kdy domácí krajináři velkoryse a někdy až s panteistickým nábojem oslavují velikost naší přírody. Na základě komparace se známými Kavánovými originály z let 1905–1910 a s využitím katalogu Kavánova díla v mé monografii potvrzuji