Málek Antonín 1937–2021

Reprezentativní soubor, mapující životní dílo Antonína Málka

Bez názvu, 1960–1961 tempera, tuš, lak, papír, pasparta, 29,5 × 42,4 cm, sign. UD MÁLEK 60–61

Bez názvu, 1969 kombinovaná technika, akronex, tuš, sololit, sklo, rám, 91 × 63,5 cm, sign. PD MÁLEK V. 69., IRRGANGARS DÖRR IV. ANTONÍN MÁLEK

Bez názvu, 1961 , 1963 – 2 ks strukturální grafika, 1/20, papír, pasparta; strukturální grafika, 5/55, papír, pasparta, 3,5 × 17,8 cm; 23 × 15,9 cm, sign. tužkou LD MÁLEK 61; sign. PD MÁLEK 63

Hlavy, 1980 – 2 ks akvarel, tuš, ruční papír, pasparta, 29,7 × 39,8 cm, sign. PD MÁLEK I. 80; tuš, lak, ruční papír, pasparta, 29,7 × 39,8 cm, sign. PD MÁLEK I. 80

Hlavy, 1973, 1990–1996 – 2 ks tuš, pastel, tempera, papír, pasparta, 14,9 × 10,5 cm, sign. PD MÁLEK XI. 73, LN MÁLEK XI. 73; tuš, lak, papír, pasparta, 27,9 × 20,9 cm, sign. PD MÁLEK 90 – III. 96

série Cambodia – 5 ks kombinovaná technika, papír, pasparta, 30 × 20,9 cm, sign. LD MÁLEK ANGKOR THOMAR 2000; 20,9 × 29 cm, sign. PD MÁLEK ANGKOR WAT, IX. 2000; 21,7 × 14,1 cm, sign. UD MÁLEK 07 VIII 99, ANGKOR, TA PROHM; 15,9 × 29,5 cm, sign. PD MÁLEK III. 98 CAMBODIA ANGKOR; 24,8 × 20,3 cm, sign. LD MÁLEK, BAPHOON ix. 2000

A. Málek vytudoval Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze a posléze Akademii výtvarných umění v Praze, kde navštěvoval nejdříve ateliér Vlastimila Rady (1957–1958) a poté do roku 1964 malířský ateliér Karla Součka. Mezi jeho spolužáky a okruh blízkých autorů na škole patřili Zbyšek Sion, Zdeněk Beran, Čestmír Janošek, Jiří Valenta a Bedřich Dlouhý. Dlouholeté přátelství navázal s Janem Koblasou. Ještě v průběhu vysokoškolského studia se s některými spolužáky účastnil, jako mladší představitel abstraktně orientované informelní tvorby, neveřejných výstav Konfrontací (ateliér Jiřího Valenty a Aleše Veselého) roku 1960 a Konfrontace III (Alšova síň, UB) v roce 1965. Krátce po okupaci emigroval v roce 1968 do Švédska, kde v jeho tvorbě došlo k významné proměně se zaměřením na figury a portrét, silně stylizované a poznamenané existenciálním pocitem vykořeněnosti a tísně. V sedmdesátých letech pobýval také v Kiehlu, kde pedagogicky působil Jan Koblasa. Od roku 1979 žil trvale v Kolíně nad Rýnem, ale od roku 1993 pravidelně jezdil do Asie, zejména Nepálu, Indie a Kambodže, kde maloval a zaznamenával místní přírodu. Po revoluci se Málek vracel pravidelně do Čech a rodného Jindřichova Hradce. Málkovu tvorbu šedesátých let vystavila Galerie Zlatá Husa a Galerie Ztichlá klika (2003), v letech 2005 a 2006 proběhla monografická výstava v Galerii Brno a přehledové výstavy proběhly v Alšově jihočeské galerii (2007) a Muzeu Jindřichohradecka (2012). Dílo Antonína Málka je zastoupené ve veřejných i soukromých sbírkách v České republice, Německu, Švédsku nebo Spojených státech. Vedle maleb a strukturálních objektů, připomínajících relikviáře, se A. Málek v 60. letech 20. stol. věnoval soustavně tvorbě grafických listů, v nichž zpracovával podněty tvorby Vladimíra Boudníka, především v experimentování se strukturálními zásahy do tisku. Nabízený obraz Antonína Málka (1937–2021) Bez názvu z roku 1969 vznikl krátce po emigraci do Švédska, kam se autor uchýlil po okupaci Československa. Abstraktní, strukturálně vrstvený monochromatický obraz s náznakem figury završuje Málkovo informelní období tvorby. K abstrakci směřoval Málek již na konci padesátých let 20. století, kdy se v jeho pastózních expresivních malbách ovlivněných Raoultem nebo Munchem, ale také s patrnými vlivy jeho pedagoga Karla Součka, začíná objevovat geometrická redukce postav vystupující z temného a barevně tlumeného pozadí. Od počátku šedesátých let se Málkova tvorba významně podílela na rozvíjení abstraktní materiálové tvorby informelu v českém prostředí. Jako účastník dnes již legendárních neveřejných Konfrontací představil Málek vlastní polohu strukturální malby, která se ve srovnání s ostatními vyznačuje subtilností a intimitou, jíž je vzdálený patos nebo velká gesta. Pro Málkova díla je příznačná šedá tonalita, vertikalita reliéfně strukturované plochy, v níž přetrvává odkaz k figuře. Tělesnost se v jeho díle zhmotňuje v motivu štěrbiny, umístěné do středu obrazu, kolem níž se soustřeďuje malířská hmota. Odkazuje jak k fyzické povaze těla, ale také se obrací k ukrytému ale zraňovanému lidskému nitru. Kresby z Ankor Vat v Kambodži Od roku 1979 žil Antonín Málek v německém Kolíně nad Rýnem, kde pokračoval ve své malířské tvorbě, v níž přetrvával zájem o existenciálně pojatou lidskou figuru a portrét. V roce 1993 odjel poprvé na pozvání kolínské umělecké školy do indického Tibetu, kam se od té doby soustavně vracel a maloval místní krajinu a kláštěry. V roce 1998 podnikl v souvislosti s restaurátorským projektem stejné školy cestu do kambodžského Angkor Vat, kde následujícího roku působil také jako pedagog na Královské Akademii umění v Phnompenhu. Řadu let cestoval po Asii, zejména zemích na úpatích Himálaje, během nichž vznikal cestovní malířský deník dokumentující soustavně asijskou přírodu. Málkovy malby a akvarely z Asie jsou na rozdíl od výrazně stylizované figurální malby podané s lehkým a uvolněným rukopisem zaznamenávajícím volný přepis viděné reality. Pohledy do krajiny, záběry divoké vegetace a starobylých kláštěrů usazených do svahů vysokých hor zachycují fragmenty nebo dílčí záběry míst, ale zároveň podávají představu o celkovém charakteru prostředí. Portrét krajiny zde představuje obraz světa, v němž se duchovní klima prolíná s přírodou. V kresbách z Kambodže nabývá na významu podobenství o síle přírody, která si podmaňuje díla vytvořená člověkem. Málek v nich záměrně zdůrazňuje kontrast rozpadajících se staveb, které jsou drceny a svírány kořeny stromů, které je obrůstají. cena za celý soubor