Malich Karel (1924–2019)

Mrak, 1972–1973

nerezocelový drát, hliník
85 × 123 cm, Karla Malicha od počátku inspirovala krajina. Začínal realistickými, dokonale technicky ztvárněnými grafickými listy ještě z období studií na pražské Akademii výtvarných umění. Krajiny z počátku šedesátých let, inspirované tvarem kopce v Holicích, který od dětství pozoroval, byly již do značné míry abstraktní. Promítaly se do nich zážitky z přírody, kdy se tvary volně prostupovaly. Šlo o vyjádření jejich proměnlivých vztahů o jejich nikdy nekončící dialog. Záleželo na tom, z jakého úhlu pohledu je vnímáme. V jeho tvorbě se zrcadlil řád i chaos, které se vzájemně prolínají a jeden bez druhého nemůže vzniknout a existovat. Zároveň do ní vstupovalo přemýšlení o vztahu mezi životem a smrtí, mezi pohybem a jeho záznamy, mezi proměnami tvarů a ubíhajícím časem. Malichův komplikovaný způsob myšlení určovaly okamžiky, v nichž se mu náhle odhalily určité souvislosti mezi vymezeným trváním našeho života i celé civilizace a nekonečností vesmíru. Jeho projev již neodkazoval k viděnému světu, ale stal se vyjádřením vztahů mezi jednoduchými geometrickými prvky, záznamem proudění energií a přírodních úkazů. Některé jeho představy se rozvíjely v modelech nebo kresbách, v nichž můžeme sledovat, v jakých dimenzích se odehrával celý umělcův tvůrčí proces. K jednomu z nejdůležitějších posunů v jeho vývoji došlo v závěru šedesátých let, kdy dospěl k vyjádření prostupování vnějšího a vnitřního prostoru, k záznamům proudu sil, které jsou nedílnou součástí všech přírodních procesů. V prvé polovině sedmdesátých let směřoval k drátěným plastikám, které se vlastně stávaly prostorovými kresbami a vyjadřovaly děje probíhající v přírodě nebo také okamžiky, v nichž umělec pochopil vztahy, v nichž se prolínala uvolněná gesta s jasně formulovaným řádem. V nich také uplatnil názorovou volnost, ve které měly své místo jasně dané zákonitosti spolu s takřka bezbřehou improvizací a s nevyčerpatelnými možnostmi proměn, podobně jako je tomu ve vesmíru. Dokladem tohoto procesu jsou kresby ze skicáku, modely a plastiky s tématem mraků, které mohou být nekonečně mnohotvárné a přitom vycházejí z principů platících pro vývoj přírody. Právě tyto plastiky z první poloviny sedmdesátých let dokládají jednu z nejdůležitějších fází vývoje jeho tvorby, kterou bychom mohli srovnávat s takřka současným posunem v malbě Zdeňka Sýkory. Ten podobně jako Malich od nejranějšího období do značné míry vycházel ze soustředěného pozorování krajiny a zároveň z přemýšlení nad souvislostmi v celém kosmu, které se snažil pochopit a také vyjádřit v jejich komplexnosti., Lit.: Karel Malich, vydala Galerie Zdeněk Sklenář, 2013, Karel Srp, Foto: Martin Polák, vyobr. s. 214.,