Coubine Otakar (1883–1969)

Strom v krajině, 30. léta 20. stol.

olej, lepenka, rám
51,6 × 63,1 cm, sign. PD Coubine, Přiložen znalecký posudek PhDr. Rei Michalové. Konzultováno s PhDr. M. Zachařem a PhDr. J. Machalickým., Z posudku PhDr. Rei Michalové: Posuzovaný obraz „Strom v krajině“ je autentickou, motivicky typickou, výtvarně velmi noblesní ukázkou Coubinovy krajinomalby v autorově zralém (neo)klasicistním stylu. Posuzovaný obraz „Strom v krajině“ představuje Coubinovu okouzlující krajinomalbu s pozoruhodným ústředním motivem, který autora dlouhodobě fascinoval: stromem jako solitérem. Protože autor ze svých scenérií až na výjimky vyloučil člověka, aby nenarušoval idylický klid ztvárněné krajiny, zaměřil naopak svou pozornost na typické provensálské stromy, zejména mandlovníky či olivovníky, v nichž objevil duši. Poutala ho jejich osobitost a charakter: dobře věděl, že stárnou stejně jako člověk a že jejich tvary mohou být až surrealisticky bizarní. Coubine se tu přibližuje realitě tou mírou, jakou jí uniká. Posuzovaný obraz „Strom v krajině“ se vyznačuje přesně definovaným prostorem, jasně řazenými krajinnými plány s vyváženým rozložením jednotlivých prvků a nesmírně noblesním koloritem v bravurním vyrovnání teplých a studených tónů. Do této klasicky koncipované scenérie Coubine včleňuje osamocený strom, který ve své nedokonalosti jako by přesně odrážel stav umělcovy duše, která sama prodělala utrpení a bolest, aby došla k vnitřní duševní čistotě. Cílem autorova ztvárnění tak není citově sterilní dokumentace věcné skutečnosti, nýbrž zachycení skutečnosti umělecké. Proto viděné „nenapodobuje“, ale transponuje do polohy odpovídající jeho duši a temperamentu. Posuzované dílo se opírá o důvěrnou znalost provensálské přírody, kterou malíř poznal za desetiletí do podrobnosti celé hmotné a barevné skladby. Ztvárnil krajinu v okamžiku, kdy je v přírodě všechno nehybné a kdy se člověk může těšit její prostou a současně i neobvyklou krásou. Coubine zároveň objevil, že největší „zázrak“ provensálské krajiny představuje světlo – v obraze sjednocuje a harmonizuje všechny tvary. Dodává malbě klid a řád, energii i lyrický náboj. Představuje prvek malířský a současně duchovní. Světlo je pro Coubina formou poznání věčnosti a trvalosti. Posuzovaný obraz tlumočí Coubinovo zasnění se do osamělosti provensálské krajiny, do téměř metafyzického ticha tohoto nádherného koutu země, v němž „vše žije světlem“ (A. Daudet).