Kolář Jiří 1914–2002

Vdechnutí vzpomínky, 1976

koláž, asambláž, box, 51 × 30 cm, sign. na rubu Jiří Kolář 76 VDECHNUTÍ VZPOMÍNKY

Jiří Kolář zvolna přicházel na své nejdůležitější postupy již od čtyřicátých let. Od počátku uplatňoval metodu deníku. Sbíral motivy, které ho zaujaly a pak je použil, když nápad dozrál. Nejvíc vlastních technik však vymyslel v období od konce padesátých do druhé poloviny šedesátých let. Jejich předchůdci se staly konfrontáž, raportáž a nalezená koláž, v nichž řadil reprodukce vystřižené z časopisů podle určitých vztahů a s nimi souvisejících pravidel. Kdysi řekl, že slovo pro něj v určitém období ztratilo původní význam a že se rozpadlo, protože bylo zneužíváno. Vytvářel takzvanou evidentní poezii, což byla podle něj každá poezie, která nebyla vyjádřená slovy. Vždy mu šlo také o prolínání různých epoch dějin umění. Propojoval například motivy z barokních obrazů s obrazy velkých mistrů 20. století. Principy, které rozvíjel v psané poezii, využil i ve vizuálním projevu. Přitom nespoléhal jen na strohý řád, ale přirozeně uplatňoval také poetickou představivost a hravost. Je nutné zdůraznit, že se díky svým objevům z tohoto období a své nevyčerpatelné invenci stal na delší dobu jednou z nejvlivnějších osobností u nás i v evropském měřítku. Udržoval kontakty s mnoha dalšími umělci ze zahraničí a je zastoupen v řadě veřejných i soukromých sbírek u nás, ve Francii, Německu, Itálii, Spojených státech amerických, Finsku, Polsku, na Slovensku,… Snaha o postižení mnohovýznamnosti a mnohovrstevnosti skutečnosti a touha dělat umění z čehokoliv jsou vnitřní premisy vývoje Jiřího Koláře