Demartini Hugo 1931–2010

Multiple I, 1968

leštěná ocel, plexisklo, box, 34 × 34 cm, sign. na rubu na štítku H. Demartini, 28/50
V průběhu padesátých let se Hugo Demartini posunul od sochařské figurativní tvorby směrem k strukturální abstrakci v sérii červených reliéfů, které byly vzdálené expresivní nebo existenciální podobě českého informelu. Směřování k racionalizaci výtvarných postupů a hledání objektivního řádu vedlo Demartiniho v průběhu šedesátých letech k příklonu ke konstruktivní a konkrétní tvorbě geometricky členěných reliéfů a objektů, využívající především tvaru polokoulí a koulí, nejdříve z polychromované sádry a později z pochromovaného kovu, uspořádaných v pravidelné seriální struktuře. Nabízený Multipl z roku 1968 patří k dílům, v nichž vrcholil Demartiniho zájem o racionální skladbu díla, blízkou okruhu tzv. nové citlivosti. Použití technických a průmyslových materiálů, kovových a plastových, korespondovaly s dobovým zájmem o současné technologie a odpovídaly aktuálnímu dění v mezinárodním hnutí konstruktivní, optické a kinetické objektivizující tvorby. Kovový povrch Demartiniho kulovitých reliéfů a objektů přinesl do pravidelné geometrické skladby objektů moment zrcadlení, a tedy odraz okolního prostředí a diváků. Objekty opticky interagují se svým okolím a jejich povrch se proměňuje pohybem diváků nebo proměnou světla. Aspekty kinetického díla podporuje v díle Multipl také modrý odstupňovaný plastový rám, do něhož jsou čtyři koule usazeny. Intenzita barvy působí pulzujícím dojmem, podporující dojem pohybu, jinak statického díla. Ve stejném roce překročil Demartini rámec dosavadní tvorby směrem ke konceptuálním a land-artovým realizacím, v nichž do geometrické skladby vstupoval prvek náhody a komplexnější vztah mezi technickým a přírodním řádem. Německá galerie Hoffmann z Franfurktu nad Mohanem zahájila svoji činnost v roce 1967. Od začátku vytvořila jedinečnou výstavní a ediční koncepci zaměřenou na oblast konstruktivní a konkrétní umělecké tvorby od dob meziválečného Bauhausu do současnosti. Galerie spolupracovala s umělci napříč západní i východní Evropou, Japonskem a Amerikou a stala se tak klíčovou platformou pro mezinárodní umělecké hnutí a místem setkávání a spolupráce umělců. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se podařilo díky česko-německým kontaktům realizovat také edice několika významných českých autorů - Jana Kubíčka, Zdeňka Sýkory a Huga Demartiniho. Edice měly podobu grafických listů, nebo menších sochařských a plastických objektů, které byly vydávány v omezené edici padesáti kusů a nabízeny k prodeji. Pro české umělce představovala tato spolupráce jedinečnou příležitost prezentace a zhodnocení jejich tvorby v aktuálním mezinárodním kontextu. Hugo Demartini (1931 – 2010) vystudoval v letech 1949 – 1954 Akademii výtvarných umění v Praze, kde později v devadesátých letech vedl sochařský ateliér. V šedesátých letech se stal důležitým protagonistou tzv. nové citlivosti, uměleckého proudu konstruktivní a geometrické tvorby, který se napojil na progresivní mezinárodní hnutí. V roce 1968 realizoval Demartini několik akcí, která jeho tvorbu posunula do polohy akční tvorby a land artu naznačila jeho další směřování, v němž je geometrický řád narušem prvkem náhody. Pokládání pochromovaných koulí do zoraného pole, nebo vyhazování konfet, válců a papírků do vzduchu a následné fixování náhodně utvořených kompozic, znamenalo odklon od přísně racionální a objektivní tvorby, a posun k procesuálním a konceptuálnějším projevům, které realizoval paralelně s obdobným mezinárodním vývojem. V osmdesátých letech realizoval Demartini série sádrových sochařských děl, v nichž se zabýval tématem prostoru, pojímaného jako fragmenty architektonických míst, neúplných krychlí a půdorysů.