#25025060
Posuzovaný obraz „Kompozice“ je autentickým, špičkovým, vizuálně neobyčejně plným, celou autorovu abstraktní periodu skvostně resumujícím dílem Františka Foltýna, umělce, který se na přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století jako jeden
z mála českých malířů zabýval problematikou nefigurativní malby se zaujetím a důsledností, které mu přinesly mezinárodní uznání; umělce, který vystavoval s takovými osobnostmi světového významu jako Vasilij Kandinskij, Piet Mondrian či Fernand Léger.
Rané dílo Františka Foltýna, v němž realizoval svébytnou syntézu expresionismu, kubismu a magického realismu, bylo spjato zejména s prostředím košické avantgardy. Foltýn žil v letech 1918–1923 na Slovensku, zprvu v Bratislavě, později převážně v Košicích, odkud podnikl několik cest na Podkarpatskou Rus. Mezinárodní scénu nefigurativního umění obohatil osobitým přínosem v letech 1924–1934, kdy pobýval v Paříži, stal se členem geometricky orientované umělecké skupiny „Cercle et Carré“ a vzápětí vstoupil na půdu mezinárodního uskupení „Abstraction-Création“. Svůj nejvlastnější styl našel v kompozičním systému, který lze označit jako organickou (biomorfní) abstrakci.
František Foltýn se narodil roku 1891 v Královských Staších na Šumavě. Jeho dětství nebylo jednoduché – záhy ztratil rodiče. Naštěstí se ho s jeho sestrou ujala babička. Výtvarný talent ho nejprve přivedl do učení malířem porcelánu. Od řemesla však vzhlížel k umělecké tvorbě. Jeho sen se konečně splnil roku 1913, když byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze k prof. A. Hofbauerovi a E. Dítěti. Tento sen však neměl bohužel dlouhého trvání. Vypukla první světová válka a Foltýn musel narukovat. Účastnil se bojů v Rusku a Albánii. Po válce se usadil na Slovensku, kde jeho malba prošla výrazným vývojem. V roce 1922 se podílí na založení brněnské odnože Skupiny výtvarných umělců. Koncem roku 1923 odjíždí do Paříže, kde setrvá přes deset let. Tam se cele oddá problematice „peinture pure“, „čisté malby“. Původně byl obraz koncipován ve vertikálním formátu, Jiří Hlušička jej však prezentoval horizontálně, o čemž svědčí současný závěs obrazu.
Posuzovaný obraz „Kompozice“ lze označit za dokonalé shrnutí všech výdobytků Foltýnovy francouzské periody. Autorova „peinture pure“, ryzí malba zde vyústila ve velkorysou, dekorativně cítěnou skladbu, která se – typicky foltýnovsky – soustřeďuje k představě jakéhosi organismu, který má určité „jádro“, kolem něhož se odvíjí neliterární „příběh“ barevných ploch a svobodných linií. „Kompozice“ nese všechny charakteristické rysy autorovy specifické abstraktní obrazové řeči, kterou za desetiletého pobytu ve Francii vypracoval k dokonalosti.Sofistikovaný a mimořádně citlivý způsob orchestrace forem, nechávající kolem pomyslného centra levitovat plošné, ledvinovité útvary v kontrastu s volně pohyblivými liniemi, a jemně modulovaná barevnost odpovídají základním předpokladům moderního obrazu určeného především zrakovému vnímání. Foltýn chápal své obrazy jako prostředky, které divákovi otevírají netušené smyslové dimenze a významové možnosti. Malíř vybízí diváka k dialogu. Vede jeho oko bludištěm imaginárních útvarů, jejichž vztahy jsou intenzifikovány živou barevností, založenou na změkčeném kontrastu teplých a studených tónů.
Jiří Hlušička, který Františku Foltýnovi věnoval dvě stěžejní monografické publikace, měl jeho díla geniálně „odpozorovaná“. Není se čemu divit, když jeho soukromou sbírku zdobil i posuzovaný obraz. Proto také mohl velmi pravdivě o Foltýnových obrazech tohoto typu napsat, že v některých partiích „jsme nakloněni spatřovat reálie imaginárního zátiší. Záhy se však přesvědčíme, že tomu tak není, že šlo o mámení, které je vykoupeno ryze výtvarným zážitkem z dobrodružství, které jsme podstoupili“. Divák tak má možnost nahlížet na předloženém obraze jakási pomyslná (!) obrazová „rezidua“ někdejšího zátiší na hnědém stole, nebo se oddat čistě poetickému vizuálnímu snění.
PhDr. Rea Michalová, Ph. D.
historička umění a kurátorka
