olej, sololit, 36,6 × 44,3 cm, rám, sign. tužkou PD F. GROSS Odborně restaurováno.
Od čtyřicátých let, kdy František Gross patřil k čelním představitelům Skupiny 42, se hlavním tématem jeho maleb stala poetika městské periferie, především ve spojení s pracovními stroji. Ty se v jeho malbách brzy začaly prolínat s lidskou postavou do podoby fantaskních mechanických bytostí. Téma robotů a kyborgů fascinovalo již meziválečnou modernu, která si představovala utopické soužití lidí a strojů jako výsledek technického pokroku civilizace. Grossovy strojové bytosti vypadají jako komplikované soustavy mnoha částí, převodů, pák a kol, které jsou spojované různými šrouby a spoji. Pokud by se mohly hýbat, musely by vydávat zvuky převodů a překlápějících se ramen, uvádějících do chodu postupně jednotlivé části, podobně jako strojové plastiky Jeana Tinguelyho, významného švýcarského umělce a zakladatele kinetismu, k nimž mají Grossovy stroje – bytosti blízko. Jejich zářivá barevnost, kresebná zkratka, vycházející z kubizujícího tvarosloví, i figurativní charakter strojů je zároveň přibližují estetice popartu.
František Gross (1909–1985), malíř a grafik, studoval na pražské ČVUT u prof. Oldřicha Blažíčka a Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Františka Kysely. V letech 1942–1948 byl členem Skupiny 42, od roku 1945 členem sdružení Hollar a v letech 1961–1970 skupiny Radar.
Dílo Františka Grosse jsou zastoupeno ve významných sbírkách českého umění 20. století.
