37 Stanislav Diviš * 1953 Malba č. 2

Předložené dílo Malba č. 2 je autentickou, galerijní a sběratelsky vzácnou prací Stanislava Diviše, autora, jehož tvorba patří od nástupu na scénu k výrazným autentickým hodnotám české výtvarné scény přelomu 20. a 21. stol. Výsostný kolorista, rebel, ale také „spokojený“ umělec, který v malbě našel nejvyšší hodnotu – svobodu. A také výtvarník zastoupený v předních sbírkách v Česku i zahraničí. To vše je Stanislav Diviš, žijící legenda, která od pol. 80. let 20. stol. spoluurčuje směřování naší výtvarné scény. Není bez zajímavosti, že kutnohorský rodák Stanislav Diviš dostával na základní škole v Telčicích z výtvarné výchovy trojky. Vyučil se nejprve elektromontérem, ale svůj do té doby nalinkovaný osud změnil po uzření publikace o Františku Kupkovi rozhodnutím (navzdory přání otce, který chtěl, aby pracoval v elektrárně jako mistr), že se stane malířem.

Na Akademii výtvarných umění v Praze nastoupil v roce 1982 o něco starší než jeho spolužáci. Krátce poté inicioval pravidelné předvánoční besídky s prezentacemi prací všech školních ateliérů, které předznamenávaly neoficiální výstavy Konfrontace. Ty Diviš s Jiřím Davidem realizovali od roku 1984 jako formu svobodné prezentace aktuálních prací mladých a začínajících umělců. Právě tam se formovala nastupující generace umělců inspirovaných neoexpresivní evropskou malbou a italskou transavantgardou, jakési podhoubí postmoderny, předcházející založení skupiny Tvrdohlaví (1987). Jejím zakládajícím členem se Diviš stal společně s Jiřím Davidem. Mezi další členy patřili Michal Gabriel, Zdeněk Lhotský, Stefan Milkov, Petr Nikl, Jaroslav Róna, František Skála, Čestmír Suška a Václav Marhoul. Akademii výtvarných umění nakonec Diviš nedostudoval. Svůj umělecký styl měl však již definovaný a výstavní platformu taktéž.

V roce 1982 založil rockovou kapelu Krásné nové stroje, ve které dodnes působí jako lídr a zpěvák. Tento specifický smysl pro rytmus, systém a řád se přirozeně promítá i do jeho obrazů. V letech 1996–1997 působil jako asistent v ateliéru vizuální komunikace Jiřího Davida na AVU, v letech 2002 – 2010 pak vedl vlastní ateliér malby na VŠUP.

Pravidelně vystavuje na zásadních přehlídkách českého umění doma i v zahraničí. K jeho významným prezentacím po roce 2000 patřily výstavy v Národní galerii v Praze (2004), ve VČG Pardubice a GKK (2005), v brněnské Wannieck Gallery (2010), Galerii Václava Špály (2013) nebo GASKu (2020).

Autorova plátna se od poloviny 80. let 20. stol pohybují někdy více, někdy méně v prostoru abstrakce, ale takřka vždy si udržují pozůstatky předmětnosti pomocí zástupných znaků. Dalším stěžejním aspektem jeho tvorby je práce v cyklech a častá reinterpretace vlastních starších prací nebo jiných cizích předloh.

Martin Dostál definoval nosné znaky Divišovy malby trefným výčtem: „pregnantnost a jasnost projevu, formální přehlednost, zřetelná linka (…), výrazná barevnost (…), elegantní plošnost, kontrolovaná gestičnost a jedinečná schopnost pohybovat se na té abstraktní straně malování, která nezapírá vazbu na skutečnost a mnohdy komplikovanou ikonografii, byť může být pro diváka začasto nepostřehnutelná.“

Na aukčním trhu je Stanislav Diviš jen velmi spoře zastoupený. V letech 2004–2025 bylo draženo pouze 29 jeho maleb, přičemž významnější práce, k nimž Malba č. 2 nesporně patří, se skutečně dají spočítat na prstech jedné ruky.

Předložené dílo přísluší k autorově důležitému cyklu „Krajina " Malba č. 2 je záměrně vytvořena na nenašepsované plátno, jehož syrovost tlumí estetická minimalizace. Díváme se na uspořádanou „krajinu“, jejíž barevnost je taktéž redukována. Tuto scenérii můžeme vnímat jako syntézu malby a krajiny jakožto malovaného žánru. Obraz v sobě propojuje teoretickou poučku o barevné výstavbě krajinného motivu, o vzdušné perspektivě, a rozkládá ho do plochy. Vzniká tak sofistikovaná a vtipná hra, kdy je dílo stejně tak autonomní abstrakcí jako obrazem o krajině. Geometrický rastr tuto dvojznačnou malířskou pointu akcentuje.