olej, plátno, 51 × 60,5 cm, oboustranný obraz i rám, LD Sýkora 69,
původní rám přiloženZ posudku PhDr. Magdalény Juříkové
Zdeněk Sýkora je zapsán do povědomí znalců a milovníků umění především
jako malíř geometrické abstrakce a později průkopník některých
počítačových metod v umění. Krajina také stála na počátku jeho
fenomenální dráhy jako programová metoda k získání umělecké jistoty
/Cézanne/. Sýkora sám však krajinomalbu nikdy nepokládal za nějaký
relax či ústupek od progresivních postupů, které právě proponoval. Pro
něho představovala vždy a za každých okolností důležitý pramen obnovy
lidských i uměleckých sil a naplňovala jeho neustálou potřebu otevřeného
a volného prostoru. Jeho vztah ke krajině nebyl romanticky obdivný, má
v sobě notnou dávku analytického přístupu, což je příznačné i pro jeho
konstruktivisticky, geometricky a konceptuálně zamýšlenou tvorbu. její
studium jej vybavilo spolehlivým aparátem pro další experimenty, ani
později však od ní nepřestal brát lekce. Přistupuje ke každému z výjevů
bez určujícího stylotvorného východiska a nechává krajinu samotnou
diktovat výsledné malířské prostředky.
Ohře u Počedelic je jedno ze Sýkorových stálých témat, které dlouhodobě
s nadšením pozoroval a přímo v plenéru bezprostředně transformoval na
plochu plátna. Na konci šedesátých let se malířský charakter jeho krajin
mění. Zářivou skladbu pastózních barev z období kolem roku 1960 střídají
volně a hladce nanášené, ztichlé lomené barvy, kterými zároveň modeluje
tvary. Občas v nich vytryskne sluneční záře v odlesku na hladině, červánky
na obzoru či podzimní žluté listy topolů. Plochy jsou barevně sumarizované.
Už v nich nerozlišuje mnoho barevné světelné odstíny, jeho pohled
viditelně sceluje jednotlivé prvky krajiny/stromy, louky, hladinu řeky/
do úhrnných monumentálních tvarů. I když je malba v podstatě plošně
řešená, tahy štětce a stíny a světla výrazně modelují povrchy.
V katalogu výstavy věnované výhradně krajinářskému dílu Z. Sýkory,
která proběhla v loňském roce v Galerii umění v Karlových Varech, je
vyobrazen pandán k tomuto posuzovanému obrazu, který zobrazuje přibližně
stejné místo na Ohři, jenomže z náprotivného břehu /viz příloha/,
pocházející ze soukromé sbírky. Malířský postup je srovnatelný, liší se
pouze světelnou atmosférou.
O významu tohoto díla vyznačujícího se barevně sytou atmosférou krajiny
před západem slunce svědčí i jeho chystané zařazení do třetího svazku
rozsáhlého monografického cyklu autorova díla, které se připravuje do
tisku a je věnován výhradně krajinomalbě.
V Praze, 5. 5. 2011
Konstruktivně orientovaná, geometrická abstraktní tvorba, kterou
Zdeněk Sýkora od počátku šedesátých let v českém prostředí inicioval,
včetně průkopnické metody spojené s užitím počítačových programů
generujících zadání pro podobu obrazu, měla protiváhu v krajinomalbě,
k níž se Sýkora celou svoji tvůrčí dráhu vracel.
Byla to právě krajinomalba, malba v plenéru, především v důvěrně
známém prostředí Loun, řeky Ohře s motivy luk a lesních zákoutí, která
jej v padesátých letech dovedla k abstrahování a vytvoření autonomního
uměleckého díla bez vazby na viděnou skutečnost. Racionalizovaná, konstruktivní
tvorba neznamenala pro Sýkoru odmítnutí přírody. Návraty ke
krajině a spontánnímu malířskému projevu s důrazem na smyslové kvality
barvy poskytovaly Sýkorovi prostor pro ověřování a zkoumání vztahu mezi
viděným a vytvořeným jako ryze tvůrčím procesem, v němž se vždy znovu
definoval poměr barevných ploch, objemů, tvarů a proporcí v obrazovém
prostoru.
#23023773
aukce 63
63. aukce Výtvarného umění, starožitností, designu a skla
Informace na aukce@sypka.cz, mob. 608 958 322.
