48 Václav Stratil * 1950 Bez názvu

Václav Stratil se narodil roku 1950 v hanácké metropoli Olomouci jako nejstarší syn ze čtyř dětí Václava Stratila, středoškolského profesora jazyků, a Vladimíry Stratilové, profesorky výtvarné výchovy na tamní Lidové škole umění. Po maturitě na gymnáziu studoval na katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde na něj měla zásadní formativní vliv výuka malíře a teoretika Václava Zykmunda.

První samostatnou výstavu měl Václav Stratil v roce 1975 v Galerii v podloubí v Olomouci. Brzy se však připojil ke zdejším neoficiálním kulturním kruhům. Spolu s přáteli žil několik v bohémské výtvarné a hudební komunitě HU HABA. V roce 1983 se přestěhoval do Prahy, kde se intenzivně zapojil do kulturního dění. Začal se také stýkat s někdejšími osobnostmi české umělecké scény, např. s teoretičkou Milenou Slavickou a umělkyní Adrienou Šimotovou. Až do roku 1987 byl zaměstnán jako noční hlídač v pražské Národní galerii v Anežském klášteře.

Roku 1998 byl Fakultou výtvarných umění VUT v Brně přijat na pozici vedoucího Ateliéru kresby, později transformovaného v Ateliér intermédia, který vedl do roku 2015. V roce 2010 mu mladí umělci, kritici a teoretici udělili ocenění Umělec má cenu, symbolické uznání generačně staršímu umělci či umělkyni. Je laureátem Ceny Michala Ranného z roku 2014, kterou společně udělují Moravská galerie v Brně a Společnost přátel Moravské galerie.

Od expresivně existenciálních maleb 70. let 20. stol.se Stratil dobral ke kontemplativním šrafovaným kresbám. Po převratu objevil kouzlo komunálního fotoateliéru, kde vznikaly série performativních fotografií, kterými se prosadil na mezinárodní scéně. Emblematickým se stal zejména autoportrétní cyklus Řeholní pacient. Postupem času přešel k cyklům malovaných prací, kde pod různými jmény a pseudonymy zkoumal postkonceptuální komplexy malby a vtipně rozšiřoval do té doby v umění nepředstavitelné motivy, zvládané s bravurním vizuálním espritem a zcela uvolněnou ikonografií.

Dvě velkoformátová plátna Bez názvu představují galerijně cenné práce Václava Stratila, klasika českého výtvarného umění, konceptualisty, kreslíře, fotografa, performera a malíře, jednoho z našich nejvýznamnějších multimediálních výtvarníků 2. pol. 20. stol. i výrazného pedagoga, inspirujícího již několik generací konceptuálně smýšlejících tvůrců.

Jak bylo trefně napsáno, Václav Stratil uměním žije a dýchá celých čtyřiadvacet hodin. Je performativním typem umělce, který neustále pokouší meze možností existence v umění a s uměním, permanentně prozkoumává svoji identitu, znejišťuje diváky svými expanzivně senzitivními proměnami.

Dva nabízené obrazy se vyznačují naprosto disparátním výtvarným stylem. Zatímco jeden je až eruptivně expresivní, asamblážovaný, informelní, druhý je promyšleně konstruktivní, barevně delikátní, jemně esteticky vyvažující čisté barevné plochy. Nepoučený divák by snadno mohl nabýt dojmu, že se jedná o díla dvou různých autorů. Je to však právě tato „dvojlomnost“, která je pro tvorbu Václava Stratila maximálně typická a „sytí smysl jeho práce překvapeními a energií, jež je v českém prostředí naprosto jedinečná“.