66 Robert Piesen 1921 – 1977 Bez názvu

Senzibilita Piesenovy obrazotvornosti má blízko k tvorbě Jana Koblasy, Čestmíra Janoška či Aleše Veselého. Oproti jejich expresivnímu výrazu je však pro jeho dílo příznačná soustředěná meditativnost a tiché, vytrvalé hledání spirituálních hodnot obrazu. Robert Piesen patří k nejvýraznějším osobnostem českého malířství 60. let 20. stol. Jeho tvorba je úzce spjata s okruhem autorů lyrické a strukturální abstrakce. Významným mezníkem Piesenovy tvorby se stala série maleb záhadných lesů a imaginárních krajin, které prezentoval na výstavě progresivní skupiny Máj 57. Umělec výrazně introvertního založení v těchto malbách abstrahoval motivy stromů do znakových forem připomínajících mandorly či plameny svíce. Tyto obrazy nesou existenciální i spirituální podtext a vytvářejí uzavřený, meditativní prostor. Kolem r. 1958 jeho krajiny vyústily k oproštěnějším, koncentrovanějším kompozicím, zvaným Getsemanské zahrady. Na přelomu 50. a 60. let 20. stol. se Piesenova tvorba ukotvila v informelním projevu, pro nějž byly typické potemnělé, vrstevnaté struktury maleb, prozářené vnitřním světlem, které obraz duchovně nabíjí a spiritualizuje (např. cyklus Gehinom, od 1960; Magma, 1961; Prostor inexistence, 1960 – 1961). Přetvářením amorfní hmoty svrasklých laků usiloval autor o proniknutí k archetypálním hlubinám kolektivního nevědomí, k mýtické jednotě prapůvodního bytí.