šamotová pálená hlína, glazura, sádra 37 × 48 × 6,5 cm,
sign. zepředu viková 88, 1988 Na konci sedmdesátých let vytvořila Viková sérii reliéfních kachlí, v nichž malbou vytvořila iluzi hlubokého prostoru. Vystavila je v Galerii Mladá fronta s obrazy Petry Orieškové, s níž ji pojil zájem o kočkovité šelmy, zachycované často v pohybu s detaily jejich anatomie. Tvorba J. Vikové získala od osmdesátých let řadu významných mezinárodních ocenění. Konstantou tvorby Jindry Vikové je pozornost k lidské figuře, a to jak k celé postavě, tak i k jejím izolovaným fragmentům. V první řadě jde o náměty hlavy, tváře nebo její siluety. Cestu k nim si našla již
jako mladá umělkyně, když v glazovaných keramických podobiznách z konce 70. let poprvé navázala na dlouhou tradici sochařské busty. Neportrétuje osoby, zpodobuje člověka v jeho obecných rysech, v pohledu, gestu či postoji, kterými lze navenek, vědomě i nevědomky, zprostředkovávat vnitřní stavy a další obsahy. K lidskému obličeji jako k obecnému vyjádření lidských stavů a emocí se průběžně navrací dodnes.
Jiří Ptáček, Jindra Viková – Hliněná žena, Alšova jihočeská galerie 17. 9. 2021 – 2. 1. 2022, Katalog výstavy.
