osobní dar od manželky prof. PhDr. et JUDr. Eugena Dostála, Olgy Dostálové, dědečkovi majitele.
Stručný popis předmětu
Pravost potvrzena PhDr. Reou Michalovou, Ph.D.
Předložený obraz „Městská krajina“ je originálním,
sběratelsky a muzeálně raritním, kuboexpresivně
formovaným, raně poválečným dílem Josefa Šímy,
jednoho z nemnoha českých umělců, kteří se
zapsali do dějin výtvarného umění i v mezinárodním
kontextu. Josef Šíma je jedním z nejpozoruhodnějších
představitelů malířské avantgardy, v jeho díle se
spojují české i evropské tradice.
Za studií na Akademii výtvarných umění v Praze
byl žákem Jana Preislera, jehož tvůrčí schopnosti
i otevřenost k novým uměleckým poznatkům ho
hluboce ovlivnily. Souběžně studoval na pražské
a později brněnské technice – prohloubení znalostí
přírodních věd, matematiky a fyziky, „poskytlo jeho
básnickému duchu pevnou infrastrukturu a orientovalo ho k vědeckému myšlení, jehož bude užívat jako podivuhodného nástroje stavební reflexe, kterou bude upřesňovat svou intuicí“ (Monique Fauxová). František Šmejkal a další teoretikové (J. Kotalík) poukázali na to, že v raných krajinách působil na Josefa Šímu také vliv Antonína Slavíčka. Jestliže tento vliv byl v první fázi poněkud vnějšího rázu, plně se projevil v Šímově pozdním díle navázáním na Slavíčkovu práci se světlem v obrazech nesmírně oduševnělého výrazu.
V roce 1921 se Šíma natrvalo usazuje v Paříži a v tomtéž roce se stává členem Devětsilu, který mu i nadále zprostředkovával dění a kontakty v rodné zemi. Je zprvu zaujat Ozenfantovým a Le Corbusierovým purismem, aby se od roku 1927 plně ztotožnil s filozofií skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), seskupení především mladých francouzských básníků, které spoluzakládal.
Maluje mytické prakrajiny a nehmotné krajinné
elementy – nachází svůj vlastní výtvarný svět, který má blízko k surrealismu, i když s ním nikdy zcela nesplyne. Počátkem druhé světové války se Šíma na celé desetiletí umělecky odmlčí a systematicky začíná pracovat od padesátých let.
Jeho pozdní dílo se dostává do blízkosti lyrické
abstrakce, ale stále se vrací k myšlení Vysoké hry.
Posuzovaný obraz „Městská krajina“ představuje
Šímovu velmi vzácnou, na trhu s uměním nevídanou
práci z autorova prvního tvůrčího období, spjatého
s jeho pobytem v Brně v prvních poválečných letech.
V moravské metropoli začal Šíma studovat roku
1914, kdy se zapsal do druhého ročníku stavebního
inženýrství na tamním Vysokém učení technickém,
ale studium přerušila válka a pobyt na haličské,
italské a ruské frontě. Roku 1918 se na technice
přihlásil na „letní válečný semestr“, pak byl ale znovu
poslán do Haliče a teprve na podzim roku 1918 byl
demobilizován a vrátil se do Brna. Bylo mu tehdy již
dvacet sedm let a tak po svém návratu nijak neotálel
a hned se aktivně zapojil do tamního kulturního života (např. v únoru roku 1919 spolu s Jaroslavem Králem, Eduardem Milénem a Františkem Süsserem založil Klub výtvarných umělců Aleš, sdružující převážně mladé brněnské výtvarníky, a stal se jeho jednatelem).
Jak uvádí František Šmejkal, teprve v zákopech si
Josef Šíma uvědomil, že malířství bude hlavním
smyslem jeho života. Najal si tedy svůj první ateliér
v Březinově ulici v Žabovřeskách.
Prof. PhDr. et JUDr. Eugen Dostál (1889–1943) byl
významným českým historikem umění, výtvarným
kritikem a vysokoškolským pedagogem. Od roku 1919 do roku 1926 působil jako zemský konzervátor při Státním památkovém úřadu pro Moravu a Slezsko
v Brně. Byl zakladatelem Semináře dějin umění
(1927–1943), děkanem (1937–1938) a proděkanem
(1938–1939) Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. K zajímavostem vztahu Eugena Dostála a Josefa Šímy patří, že Šíma roku 1926 upravil pro pařížské nakladatelství „A l’enseigne du Pegas“ Dostálovu reprezentativní publikaci „L’architecture baroque de Prague“.
Předložený obraz „Městská krajina“ je
reprezentativní, vzácnou, galerijní ukázkou
Šímovy tvorby z uvedeného období let 1919–1920,
kdy se autor s oblibou vydával na pochůzky do
blízkého okolí, aby mapoval civilní tvář města
a jeho periferie. Posuzované dílo, po léta
uchovávané v prvotřídní sbírce a tudíž veřejnosti
až dosud neznámé, spojuje s dalšími nemnoha
zachovanými Šímovými obrazy z této fáze
(např. Ulice v Brně – Cejl, 1919–1920, soukromá
sbírka; Vlak a skladiště v Brně, 1920, MG v Brně;
Maloměřická cementárna, 1920, MG v Brně;
Předměstská krajina, Muzeum města Brna; ad.)
nejen typicky civilistní předměstská ikonografie,
ale především jasný konstruktivní záměr, který
bloky jednoduché architektury transformuje do
post-kubistické plošnosti. Výsledkem však není
citový „chlad“ přísných forem, ale pádné, lapidární
tvarosloví akcentované dynamickým rukopisem
a expresivními barevnými kontrasty. „Městská
krajina“ fascinuje radikálním zjednodušením formy,
jež má post-kubistický charakter; současně však
zaujme expresivními prvky, a to jak v „neklidných“
malířských tazích, tak v barevnosti. Ta má
charakter až spektrálního rozkladu a místy, zejména
v pravé dolní partii obrazu, vede až na pomezí
abstrakce. „Městskou krajinu“ lze označit za cenný
uměleckohistorický objev, který významně rozšiřuje
a obohacuje naši znalost Šímovy tvorby v brněnském
období, bezprostředně předcházejícím autorovu
odjezdu do Francie na samém konci roku 1920.
PhDr. Rea Michalová, Ph. D. historička umění a kurátorka
