akvarel, ruční papír, 42 × 29,7 cm, sign. zezadu UD tužkou Kokolia Začátek devadesátých let znamenal pro Vladimíra Kokoliu mimořádně tvůrčí a přelomové období. Zatímco v osmdesátých letech se věnoval především grafice, s groteskními motivy ohnutých a zkroucených lidských postav, v malbě postupně směřoval k abstrahovanému znaku, vycházejícímu ze záznamu viděné skutečnosti – věcí, lidí, situací nebo krajin. Poté, co se v roce 1990 stal prvním laureátem nově založené Ceny Jindřicha Chalupeckého, odcestoval v rámci ocenění na několikaměsíční pobyt do USA. Zde pod vlivem pozorování hladiny oceánu dospěl k představě nelineárního zobrazení. Masa mořských vln se stala příkladem pro vnímání světa nikoliv v jednotlivostech existujících vedle sebe a za sebou, ale jako celku, v němž se vše odehrává naráz, současně. Svět, lidské bytosti i příroda se spojují do vzájemně propojeného organismu, který nemá přesné hranice, nikde nezačíná a nekončí. Malby mají často podobu trojrozměrné sítě nebo struktury, která se prolamuje do prostoru, noří se do hloubky pod povrch a zase nazpátek. Pozornost klade Kokolia na otázku pozice pozorovatele. Struktury tvoří opticky prostorové kompozice, ve kterých nelze učit stanoviště a místo pohledu. Důmyslně propletené linie zachycuje
Kokolia osobitým způsobem; pracuje se suchým štětcem, ve kterém barva místy vynechává a povrch je prázdnější než z hloubky vyzařující barvy. Také plocha nenašepsovaného plátna má v obraze svoji roli, tvoří základní strukturu, z níž se vynořuje malba. Způsob vedení linií a drah má souvislost s cvičením taiji, kterému se Kokolia od devadesátých let věnuje. Fyzický plynulý pohyb, dech a meditace východního učení a cvičení se projevuje ve způsobu malby, úchopu štětce, tažení čáry, pohybu ruky i těla, i výtvarného myšlení. Vladimír Kokolia (nar. 1956) absolvoval v roce 1981 malířský ateliér profesora Jana Smetany na pražské Akademii výtvarných umění. V osmdesátých letech byl členem legendární alternativní hudební skupiny E. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Od roku 1992 vede na Akademii výtvarných umění v Praze ateliér Grafika II, v roce 2006 byl jmenován profesorem. Jeho práce je zastoupena ve významných českých i mezinárodních institucionálních i soukromých sbírkách. Raná tvorba z devadesátých let se na trhu objevuje jen výjimečně.
