Josef Jankovič patří k nejvýraznějším představitelům slovenského sochařství druhé poloviny 20. století. V průběhu šedesátých let 20. století vstřebal podněty amerického pop-artu a evropského Nového
realismu a ústředním motivem jeho tvorby se od té doby stala lidská postava, zasazená ovšem do kontextu pohnutých středoevropských dějin druhé poloviny 20. století. Lidská postava, nebo pouze její části (ruce, nohy, hlava) vytvořené převážně v bílé sádře a natřené často základními signálními barvami, je stylizovaná nebo deformovaná a vyjadřuje osud člověka, jeho dramata, individuální společenský úděl,
izolaci a odcizení na pozadí totalitní moci, často však také s notnou dávkou grotesky a ironie.
