ve výřezu 48 × 65 cm, olej, plátno, rám
#26025952
Jednou z naprosto klíčových postav zrodu naší moderní výtvarné kultury byl nepochybně Miloš Jiránek, Hynaisův žák na pražské Akademii, velice vzdělaný literát a kritik, bystrý zprostředkovatel zahraničních styků ve Spolku výtvarných umělců Mánes a neúnavný organizátor výstav, které dnes řadíme mezi legendární mezníky novodobé kultury. Jiránkovy malby nebývaly přijímány bezvýhradně, avšak vícegenerační odstup a zejména letité, zanícené a zodpovědné úsilí akademika Jiřího Kotalíka, několikero Jiránkových poválečných výstav a kritické zhodnocení jeho zásadních výtvarných počinů – vzpomeňme alespoň unikátní Sprchy v pražském Sokole – zajistily tomuto předčasně zemřelému, nadanému umělci trvalé místo v dějinách českého výtvarnictví.
Jiránek vnímal citlivě podněty západních malířů, zejména francouzských, ale i britských či amerických. Obdivoval Jamese Mc Neilla Whistlera, jehož vliv můžeme spatřovat ve ztišených záběrech z interiérů, kde ženská postava spoluutváří obsah intimního sdělení. Měl v oblibě i impresionisty, jejich náměty z procházek do volné krajiny. Po roce 1905 bydlel v tzv. Lumbeho zahradách Pražského hradu a tak řada námětů je z blízkosti Jeleního příkopu a parkových zákoutí poblíž" "Ve zde posuzovaném a příznačně neznačeném obraze (Jiránek většinu svých plenérových maleb nesignoval) odkazuje zjednodušené pojetí krajinářského plenéru na moderní francouzské pojetí malby, s volnějším traktamentem štětcového staccata a v opojné plavé barevnosti. Koloristická chutnost a přitom jistá zastřenost plných odstínů je charakteristickým znakem této pro Jiránka typické oboustranné malby.
Čistě malířské provedení a štětcový rukopis odpovídají nejvíce některým plenérům z let 1906–1908.
