olej, deska, 28,5 × 49 cm, rám, sign. PD monogramem JU Akademický malíř Joža Uprka (1861-1940) náleží k solitérním umělcům, kteří si záhy vytvořili svůj výtvarný projev a jeho sloh již příliš neobměňovali. Počátky ovlivněné mnichovskou školou vystřídala po roce 1890 náladová verističtější forma, vyústivší na sklonku století v impresívní sazbu, jež se ustálila jako autorův nejvlastnější styl. V následujících čtyřech dekádách jej Uprka varioval převážně v olejích, ale častěji též v akvarelech či temperách. Formáty střídal, podložky též (častěji dřevo a plátno). Signatura bývá nejtypičtější v podobě vázaného monogramu JU, nejčastěji červeně, kterážto ligatura se stala vedle vlastní tvorby oním pověstným symbolem, značkou autora, podobně jako výrazné signatury Muchy či Kupky. Malba štětcem bývá začasté virtuózní, skvrna nejednou i dosti velká, dva až tři centimetry, v menších obrazech spíše menší.
Posuzovaný obraz spadá do období vrcholné zralosti kolem roku 1910, kdy malíř soustavně i opakovaně studuje malířsky lidové typy jako svého druhu půl století před ním Josef Mánes. Obraz sám se vřazuje ke slavným pracím Děvče ze Svatobořic, Tasovjanka, Miločanka nebo Vlčnovjanka. Vyniká sebevědomou štětcovou technikou, je malován realisticky a v detailech činí dojem obdobné brilance jakou známe třeba u Liebermanna té doby. Výraznými tahy traktovaná plocha má hutný výraz, kolorit nekontrastní, ale nikoliv banální, figura působí až adoračně, téměř jako ikona. Obraz je dochován v dobrém technickém stavu bez zkreslujících retuší a laků.
49
