42EmilFilla1882 – 1953Zátiší s mandolínou a mísou ovoce, 1930
Zátiší s mandolínou a mísou ovoce, 1930
Vytvořeno
1930
Technika
Tuš, uhel, běloba, papír, pasparta, rám, sklo.
Rozměry
ve výřezu 25,5 × 37,5 cm
Signatura
sign. tužkou PD Emil Filla 30
Stručný popis předmětu
Pravost potvrzena PhDr. Reou Michalovou, Ph.D.
Po neshodách se staršími členy SVU Mánes (jehož
byl od roku 1909 členem) se stal určujícím autorem
a spoluzakladatelem nového avantgardního sdružení,
Skupiny výtvarných umělců. Jeho sečtělost byla
úctyhodná, redigoval časopis Volné směry a edici
Prameny. V letech 1914–1919 žil v Holandsku, kde
se podílel na odbojové činnosti. Seznámil se s van
Doesburgem a Mondrianem, s nimiž spolupracoval
při vydání prvního čísla jejich časopisu De Stijl. Ve
dvacátých a třicátých letech se výrazně angažoval
v SVU Mánes. Jeho tvorba rozvíjela principy kubismu,
po výstavě Poesie 1932 byl otevřen také surrealistické,
libidózní inspiraci. V době okupace do jeho stylu
opět pronikl expresivní výraz zdůrazněný tvarovými
deformacemi, pracoval na sérii Boje a zápasy, která
zrcadlila jeho pocity úzkosti a hrůzy z ohrožení
vlasti. Za války byl vězněn v koncentračním táboře
Buchenwald. Po návratu domů, když se zotavil, se vrátil
ke smyslovému kubistickému expresionismu. Na konci
čtyřicátých let a v letech padesátých realizoval velké
obrazy na motivy slovanských lidových písní a pod
vlivem čínské tušové malby vytvořil cyklus krajinomaleb
českého středohoří. Přestože Filla od roku 1910 úzce
navázal na vůdčí příklad Pabla Picassa a Georgese
Braqua, pro svůj výjimečný talent dokázal kubistické
principy na domácí půdě osobitě modifikovat.
Prošel pozoruhodným vývojem od analytického
a syntetického kubismu přes kubismus lyrický, aby
následně kultivoval formy vracející se k expresivní
zkratce pojící se s kubizující deformací. Zcela
dominantním námětem, na němž si Filla ověřoval
a potvrzoval svá výtvarná zkoumání a teorie, bylo
zátiší. Plocha obrazu se mu stala jakýmsi jevištěm,
na němž sledoval příběhy nejrůznějších předmětů.
Budoval universum „krásných věcí“ jako součást
nového kubistického řádu, součást sofistikované
„architektury“ obrazového prostoru. Předložené dílo
„Zátiší s mandolínou a mísou ovoce“ lze označit za
jednu z kvalitních finalizací Fillova proslaveného cyklu
tzv. bílých zátiší, zátiší bravurně malířsky rozehraných,
založených na „chuti“ a kvalitě barvy (s dominujícími
odstíny běloby). Tvary nabyly na organičnosti,
nakládání s barvou získalo bezprostřednější
a smyslovější ráz. Intenzita malířského gesta
se stupňovala. Filla se stal jedním z hlavních
představitelů lyrického kubismu, který rafinovanou
výtvarnou skladbou přesně zapadal do kontextu
hedonismu, oslavujícího krásu života v druhé polovině
dvacátých a začátkem třicátých let. Posuzované
dílo „Zátiší s mandolínou a mísou ovoce“ je krásnou
ukázkou kreslířské spontánnosti Fillovy ruky.
Tušová, kvašová nebo uhlová čára je suverénní, hutná
a velkorysá. Tím, jak se odvíjí, modeluje jednotlivé
tvary nositelů hedonistických požitků (sluchových
a chuťových) v prostředí domácího stolu, převádí je
do plošných plánů a spojuje ve vnitřně provázaný
optický celek. Záměrně přiznané grafické detaily, ať už
v podobě šrafury či tečkování, se tu snoubí s hladkými
kvašovými plochami, rámovanými více či méně
výraznou tušovou či uhlovou linií.
Toto zátiší, vzniklé na vrcholu malířových tvůrčích
a životních sil (za dva roky oslavil své kulaté
jubileum soubornou výstavou v SVU Mánes v Praze
a účastnil se protosurrealistické výstavy Poesie
1932), je krásným dokladem Fillovy neobyčejné
tvůrčí potence, která dovedla vytěžit z černo-bílého
kontrastu a neomylně vedené linie maximum
výrazové síly.
Předložené dílo „Zátiší s mandolínou a mísou ovoce“
je originální, vrcholně synteticky kubistickou, do slavné řady tzv.
bílých zátiší zařaditelnou prací Emila Filly, vůdčí postavy české
avantgardy, patřící mezi legendy našeho moderního umění. Jeho
osobnost je poznamenána řadou charakteristik a atributů, které
vytvářejí protikladný obraz autora: humanisty, pro něhož bylo
umělecké dílo prostředkem k dosažení absolutní svobody, ale
také autoritativní osobnosti tvrdě prosazující své lidské i umělecké
přesvědčení. V této dualitě je zaklet svár kolosální figury, jež měla
pro vývoj českého moderního umění dalekosáhlý význam.
Emil Filla měl dar tvořit lehce jako málokterý z domácích malířů. Je
příznačné, že tuto lehkost dal do služeb výtvarného zákona a řádu,
jímž byl kubismus. Emil Filla se narodil 4. dubna 1882 ve Chropyni.
V letech 1903-1906 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze
u profesorů Františka Thieleho a Vlaha Bukovace, kde se sešel s B.
Feiglem, B. Kubištou, V. Benešem a A. Procházkou a spolu s nimi
inicioval vznik skupiny „Osma“ (výstavy v letech 1907 a 1908). Jeho
obraz „Čtenář Dostojevského“, ovlivněný E. Munchem, byl pochopen
jako malířské krédo celé generace.
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
Historička umění a kurátorka
