akryl, tuš, plátno, 85 × 150 cm, sign. na rubu plátna
Josef Bolf 2007 Městské scenérie panelových sídlišť, unifikovaných bloků, ulic a neosobních školních interiérů s apokalyptickou atmosférou a krvácejícími nebo zraněnými bytostmi, napůl dětskými, napůl zvířecími, se pro Bolfovu malířskou tvorbu staly poznávacím znamením. Dětství pro něj není idylickým bezstarostným obdobím; je poznamenané traumatickými událostmi, příkořím, dětskou zlomyslností, krutostí, samotou a nejrůznějšími útrapami, prožívanými často bez povšimnutí okolí. V malbách se proto město, vyprázdněné a neutěšené, stává nebezpečným místem, kterému jsou jeho křehcí hrdinové vydáni napospas. Není zde nikdo, kdo by pomohl, není kam se schovat. Bolf ve svých přeludných malbách, v nichž niterně prožívané události vyplouvají na povrch, ukazuje na citlivost a zranitelnost dětství a dospívání, které je často skryté za zdánlivě normální a lhostejnou každodenností. Přízračnost maleb je
podpořena specifickou barevnou škálou, ve které převládá ostře růžová
a černá barevnost. Bolf v nich také typicky kombinuje kresebnou linku
s uvolněným malířským gestem, rozpitými a stékajícími barevnými
skvrnami.
Josef Bolf (nar. 1972) vystudoval v letech 1990–1998 ateliéry Jiřího
Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla na Akademii
výtvarných umění v Praze. Ještě během studia se stal členem skupiny
Bezhlavý jezdec, kterou založil se svými spolužáky Tomášem Vaňkem,
Janem Šerýchem a Jánem Mančuškou. Spíše než společný výtvarný
program je spojovala generační spřízněnost. Skupina ukončila svoji
činnost v roce 2002. V roce 2005 se Bolf stal finalistou Ceny Jindřicha
Chalupeckého. Od devadesátých let pravidelně vystavuje a patří mezi
nejvyhledávanější umělce porevoluční umělecké generace.
