22 Tomáš Císařovský * 1962 Tomáš a pan doktor

Námětový okruh autorových obrazů se v průběhu času proměňuje, základní premisy jeho rukopisu však zůstávají „konzervativně“ stejné. Císařovskému vždy jde o formální „čitelnost“ obrazu, což mu dává možnost rozehrát řadu obsahových konotací. Ty posléze divák rozečítá – autor ho přitom nenápadně vede k přemýšlení o základních i dějinných premisách naší existence.

Martin Dostál velmi trefně v reprezentativní umělcově monografii z roku 2019 (vyd. Kant, Praha) napsal: „Císařovského obrazy, akvarely, kresby jsou jako ozvěny. Nebo jako Ozvěny. Rezonují s naší pamětí, s naší citlivostí, s naším studem, s našimi předsevzetími, s našimi selháními i selháníčky, s našimi pocity, s našimi vzdory, s naším schováním i s naším objevováním sama sebe. Jsou srozumitelné, čitelné a barevné, a přitom nejsou jen tak k rychlému zkouknutí. Jsou to pří-savky k vrstvám nevědomých i méně vědomých vrstev, které s sebou každý vláčí, které nás drží při zemi, jsou jako segmenty naší přitažlivosti. Působí hutně, namalovány olejem (…), a brání tak svou formou i obsahem našemu řídnutí, v obklopení doby, která je současná a současně se rozpadá svou nezachytitelnou (ne)zřetelností.“" "Tomáš Císařovský se narodil roku 1962 v Praze v kulturní rodině historičky a malujícího kunsthistorika a od dětství si nedovedl představit nic jiného, než že se stane malířem. Také byl již na základní škole považován za mimořádně výtvarně nadaného. První nepřijetí na uměleckou školu dle jeho slov souviselo s tím, že jeho otec krátce předtím podepsal Chartu 77. Po druhém pokusu se už na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor řezbářství, dostal.

Při přijímacích zkouškách na Akademii výtvarných umění sehrál velkou roli profesor Jan Smetana, který prosadil, že takový talent musí být přijat. Na AVU poté studoval v letech 1978–1982 u prof. A. Paderlíka a prof. J. Ptáčka. Tehdejší situaci v ateliéru popsal takto: „Témata jsme si nacházeli sami. Samozřejmě byly základy jako kresba figury, portrétu, akt, volné zátiší, volná kom-pozice. Do toho se dalo dát strašně moc. Ale v zásadě jsem byl ve schizofrenní situaci. Levou zadní jsem plnil tyto úkoly, abych prolezl, a devadesát procent času jsem si šetřil na to, abych mohl dělat to, co jsem chtěl. Protože v té době už sílily ozvuky uměleckého proudu, který šel Evropou, říkalo se tomu nová vlna. Na základě toho jsme se sčuchli s kolegy a vytvořili generační jádro, které začalo hledat možnost, jak se mezi sebou konfrontovat a ukazovat svoje práce i jiným lidem, které by mohly zajímat.

Kromě ovzduší Paderlíkova ateliéru, kde jeho spolužáky byli např. Jiří David, Martin Mainer anebo Otto Placht, se Císařovského tvůrčí přístup utvářel skrze okruh jedné z prvních porevolučních soukromých galerií – MXM, v rámci které působili např. manželé Ševčíkovi anebo skupiny Tvrdohlaví a Pondělí. Avšak největší vliv na Tomáše Císařovského měla patrně jeho umělecky aktivní rodina – zejména pak dědeček – československý legionář – který vždy chtěl být umělcem, ale z cest zanechal po sobě akorát jeden výtvarně pojatý deník. Právě naplnění dědečkovy touhy skrze rozpracování tohoto deníku do cyklu obrazů udělalo z čerstvého absolventa Tomáše Císařovského výrazného a žádaného autora. Diváka konfrontoval s neodbytnými otázkami: Co vlastně víme o své minulosti a jak se tato ztracená minulost propojuje s přítomností? Podobné otázky si kladl v řadě portrétů, která vyvrcholila sérií velkoformátových podobizen české soudobé šlechty Bez koní (1996). Portrétované postavil do absolutního malířského prostředí mimo prostor a čas – jen do křiklavě barevné plochy. V tvářích portrétovaných se zračí hrdost, rezervovanost, současně však i vědomí odpovědnosti. Na legionářský cyklus navázal soubor masarykovský. K dalším autorovým významným cyklům patří série Promlčená doba (2003) nebo havlovský cyklus (2012–2016).

Dílo Tomáš a pan doktor je sběratelsky velmi vzácnou a galerijní prací Tomáše Císařovského, která náleží k autorovu významnému a dnes již prakticky nedostupnému cyklu „Návštěvníci vernisáží“ z let 1994–1995.

Součástí historie, která vždy umělce poutala a promítla se především do „dějinné“ linie jeho práce, je i všední život a s ním spojené kulturní prostředí. V cyklu „Návštěvníci vernisáží“ parafrázoval malíř nenucené fotografické momentky ze společenských, zejména výstavních akcí. Do přímé interakce se tu dostávají nejčastěji dva aktéři, kteří spolu v nepopisně podaném prostoru komunikují. Tito aktéři jsou v názvu obrazu obvykle označeni jen křestními jmény (tak označil autor na předloženém obraze i sám sebe) nebo jejich titulem („pan doktor“).

Prohlížíme-li si dnes tuto unikátní Císařovského „galerii“ tehdejšího kulturního života, neoddělitelně spjatou s existencí galerie MXM, neubráníme se nostalgickému povzdechnutí nad neúprosně plynoucím časem, který dokáže zamlžit i vlastní identity portrétovaných. Dílo Tomáš a pan doktor je tak třeba vnímat i jako jakýsi extrakt obrazových souvislostí, jež jsou nezastupitelné pro filozofující nadhled nad námi samými." Předložený obraz Tomáš a pan doktor představuje autentickou, sběratelsky cennou a galerijní práci Tomáše Císařovského, výrazného představitele tzv. „návratu k malbě“ 80. let 20. stol., zásadního generačního přelomu, který s sebou přinesl přechod od modernismu (či neoavantgardy) k postmodernismu. Císařovský se dokázal na scéně od počátku prosadit nejen svým nekonvenčním malířským programem, ale nadále také důsledností, s jakou pracoval a pracuje s tradičními žánry, jakými jsou portrét, figurální kompozice nebo krajina. Jejich odkaz však rozvíjí překvapivou ikonografií a účelným formálním zpracováním, kdy jedno zcela logicky a přesvědčivě podporuje druhé.