Filko Stano (Stanislav) 1937–2015

Tahy štětcem (Duha), 1981

tempera, plátno, 207 × 98 cm, sign. UD S. St. R. FILKO – 1981
Nabízená malba z roku 1981 vznikla během krátkého Filkova pobytu v Německu, kam v témže roce emigroval. Odchod do Německa byl pro Filka důležitým životním mezníkem; znamenal začátek nové tvůrčí etapy strávené a ovlivněné evropským a americkým prostředím, v němž se do návratu na Slovensko v roce 1990 pohyboval. V Düsseldorfu se setkal s Josephem Beyusem, který jej vzápětí doporučil na významnou mezinárodní přehlídku Dokumenta 7 v Kasselu, které se Filko v roce 1982 zúčastnil a posléze se přestěhoval do USA. Během německého pobytu v letech 1981–1982 se Filko věnoval sérii textilních obrazů, v nichž se na pozadí bílé barvy objevují barevné akcenty, které postupně přebírají hlavní prostor obrazu. Původní obrys autorova těla, reagující na předchozí cyklus intervencí na fotografiích s názvem Transcendence (1980) se z maleb postupně vytratil a rukopis se uvolňoval ve prospěch barevného malířského gesta. Nabízená malba z roku 1981 se silně vztahuje k tématu, které Filko rozvinul na přehlídce Dokumenty, kde vystavil soubor velkoformátových maleb s názvem Láska k ontologii (1982) společně s jeho bíle pomalovanou škodovkou, která jej do Německa odvezla. Velká plátna nebo volně zavěšené papíry jsou zde poznačené zásahy bílou barvou. Jedinými identifikovatelnými útvary byly kruhové obrazce, které vznikaly také postupným otiskem automobilových nebo cyklistických pneumatik. Ve vířivém pohybu se rozpínaly na ploše obrazů, připomínaly kruhy na hladině rybníka, které se šíří do okolí. Téma výstavy bylo inspirované zážitkem klinické smrti, kterou Filko v dětství dvakrát prožil a která pro něj znamenala silný zdroj inspirace. Na rozdíl od předchozího „bílého období“ sedmdesátých let 20. století, které bylo charakteristické použitím bílé barvy jako prostředku dematerializovaného umění, směřoval Filko na začátku osmdesátých let k expresivní malbě a nové barevné symbolice. Malířská exprese jeho děl korespondovala s nově nastupující evropskou postmodernou a gestickou malbou, ale zároveň se od nich odlišovala. Dramatická expresivita se ve Filkově práci umocnila především během pobytu v New Yorku a to jak prostřednictvím barvy (červená, růžová, oranžová), tak v tématech sexuality, tělesnosti a násilí. Stano Filko (1937–2015) patří k nejvýraznějším a nejvýznamnějším osobnostem slovenského avantgardního konceptuálního poválečného umění. Jeho práce se v šedesátých a sedmdesátých letech rozvíjela v oblasti konceptuálního umění, happeningu, performativních a environmentálních akcí, spojených s vlastními kosmologickými vizemi a manifesty. Filko používal vlastní barevnou symboliku jako metaforu svébytného filozofického výkladu světa. Červená znamená biologický prostor, zelená symbolizuje sociálně-politický prostor určený ke sdílení, bílá je barvou kontemplace, ontologického prostoru a metafyziky, modrá označuje kosmický prostor, který je stále spojen s prostorem člověka a černá označuje barvu individua, prostor subjektu. V letech 1981–1990 žil v emigraci v Německu a USA. Po návratu na Slovensko vytvořil ze svého ateliéru jedinečný umělecký prostor vymezený pěti různými barvami a životními tématy.