Bauch Jan 1898–1995

Othello, 1968

kombinovaná technika, karton, rám, 49,5 × 45,5 cm, sign. LD Jan Bauch 1968
Předložené dílo „Othello" je originální, velmi kvalitní, motivicky ojedinělou a barevně skvostnou prací Jana Baucha, nestora českého moderního malířství a jeho neúnavného obnovitele, autora, jehož obrazy jsou současně výrazem prudkého, vášnivého temperamentu i jemné lyričnosti, jsou extaticky vzepjatá, ale zároveň i delikátní a básnivá. V malbě Jana Baucha je vše vypjato do krajnosti, protiklady se bezprostředně dotýkají a náhle se mění ve svůj opak. Barevná instrumentace výjevů se mění od úderných disonancí k fascinujícím harmoniím čistých i lomených tónů. Rodák ze Starého Města pražského Jan Bauch studoval po vyučení v otcově řezbářské dílně na Uměleckoprůmyslové škole, nejprve u prof. E. Dítěte. Po nucené válečné césuře, kterou strávil na frontě v Uhrách a Rumunsku, dokončil studia v roce 1919 v ateliéru Vratislava Hugo Brunnera. Roku 1921 vstoupil na Akademii výtvarných umění, kterou ale kvůli konfliktu s prof. Maxem Švabinským nedokončil. V prvním období své tvorby byl ovlivněn atmosférou českého poetismu a imaginativní malbou. Ojedinělou výtvarnou kulturu jeho díla ovlivnil řemeslný základ, vztah k domácím velkým uměleckým slohům a v neposlední řadě studijní cesty do Francie a Itálie. Úctu k tradici a respekt k ústředním osobnostem moderny sjednotil v díle, v němž se stále více prosazovala smyslová stránka jeho temperamentu a expresivně zčeřený rukopis. Klasickým žánrům jako akt, zátiší, krajina dokázal vtisknout svůj styl a naplnit je novým obsahem. Témata sama přicházela s časem, s dramatickými událostmi a v předtuše tragedie, která postihne Československo. Několik verzí obrazu Loreta, výrazně expresivně utvářeného pohledu na barokní chrám, který stojí přímo proti Černínskému paláci, kde v letech 1939–1945 bylo oficiální sídlo německého říšského protektora pro Čechy a Moravu, patří k nejpůsobivějším dílům českého moderního malířství z doby, kdy Praze vládl Reinhard Heydrich. Kromě Lorety nejemotivněji působily obrazy s epizodami z Kristova života. Z Nového zákona si Bauch vybral osudovou chvíli zrady a utrpení: Večeři Páně, Krista na hoře Olivetské, Golgotu a Snětí z kříže. Předložené dílo „Othello“ je nádherně tvarově a koloristicky rozehranou malbou, dokonale odpovídající Bauchovu vyzrálému pozdnímu expresionismu. Jan Bauch se ve své tvorbě rád nořil v dramata lidských osudů, svá témata pojímal jako ztělesnění konfliktů a dynamiky moderního světa. Proto ho také přitahovaly velmi výlučné osobnosti umění, historie a literatury, do jejichž životaběhu se vepsala vášeň (Paganini, Verlaine, Homér, Feidias, Villon, Mozart…). Tak dospěl i k námětu Othella, hlavního hrdiny stejnojmenné tragédie Williama Shakespeara, jež patří do, zlaté pokladnice“ světové literatury. Kromě posuzované kombinované techniky vytvořil Bauch roku 1968 ještě olej téhož námětu, ale monumentálnějšího formátu (133 × 108 cm, soukromá sbírka). Později se k tématu již nevracel, jako tomu bylo u jiných, v průběhu let mnohokrát variovaných motivů. Posuzované dílo „Othello“ lze označit za okouzlující malířskou férii, jež má zářivostí a „průsvitností“ barev až vitrážový charakter. V tom se také tato práce výrazně odlišuje od zmíněné olejomalby, která je typicky bauchovsky hutná a „sochařská“, ale postrádá unikátní vzdušnost a svítivost, kterou autor docílil právě kombinovanou technikou, jež neumožňuje vrstvit pasty. Z odborné experktízy PhDr. Rei Michalové, Ph. D. Lit.: Rea Michalová – Peter Kováč, Jan Bauch, Galerie Art Praha, 2012, č. 192, s. 255.
Přiložena odborná experktíza PhDr. Rei Michalové, Ph. D.