olej, plátno, rám, 45,5 × 46 cm, sign. LD E. A. LONGEN, PD 1926 Provenience: významná sbírka majitele ze severní Moravy. odborně konzultováno PhDr. Marie Dohnalová, PhDr. Jiří Machalický, PhDr. Rea Michalová, PhD.
Emil Artur Pittermann-Longen zasáhl do mnoha oborů, byl spisovatel, autor životopisných próz, dramatik, režisér, překladatel, herec, komik a v neposlední řadě malíř. Patřil k největším bouřlivákům a bohémům první třetiny 20. století, přátelil se s Egonem Erwinem Kischem nebo Jaroslavem Haškem. Za svůj nepříliš dlouhý život měl takové množství různých aktivit, že se malířství nemohl věnoval systematicky a v některých obdobích dával přednost jiným uměleckým oblastem. Značnou část svého času věnoval divadlu, pro které pracoval i jako scénický výtvarník. Na počátku vystavoval se slavnou skupinou Osma, kterou spoluzakládal. Brzy se však s ostatními jejími členy názorově rozešel. Jako herec působil hlavně v kabaretech, prošel několika společnostmi, některé z nich i zakládal. Nejvýznamnější byla Revoluční scéna, kde se hrály původní hry a která novým nekonvenčním způsobem uváděla klasiky. V letech 1923–1930 spolupracoval s Vlastou Burianem a také působil ve známém kabaretu Červená sedma. Svou pozornost soustředil i na film. Přes tyto aktivity jeho nejlepší obrazy však dosahují mimořádné kvality. Soustavně maloval do roku 1910 a pak na počátku dvacátých let a po roce 1926, kdy pobýval na Šumavě, jejíž temnou krásou se inspiroval. Ve svém malířském projevu byl ovlivněn kubismem a směřoval k impresivnímu a především expresivnímu vyjádření. Promítlo se do něj také hluboké sociální cítění, kterým se blížil například Josefu Čapkovi nebo umělcům patřícím do Sociální skupiny nazývané také Ho – Ho – Ko – Ko podle počátečních slabik jejich příjmení (Holan, Holý, Kotík, Kotrba). Jeho obrazy mají výraznou a přitom rafinovaně vyváženou barevnost, projevuje se v nich vyhraněný smysl pro ztvárnění daného prostředí a pro vystižení atmosféry zobrazovaných situací a příběhů. Je v nich vyjádřené napětí, sálá z nich energie a zároveň mají promyšlenou kompozici. Propojení vlivů směřovalo k osobitému, živému a svěžímu projevu. Vytvořil řadu pozoruhodných obrazů, které patří k tomu nejlepšímu, co v českém umění v prvních třiceti letech minulého století vzniklo. K těm nejzdařilejším patří i obraz U jezírka z roku 1926, který je skvělou ukázkou malířovy práce zralého období. V této pastózní expresivní malbě se prolíná cit pro vystižení tajuplné krajinné nálady s robustním gestem a výraznou a přitom přesně volenou barevností.