24 Jan Merta * 1952 Schránka

Marek Pokorný již před lety napsal: „Chceme-li žijícího klasika typu Jana Preislera, Josefa Šímy, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Hany Wichterlové či Adrieny Šimotové, Václava Boštíka a Zdeňka Sýkory, tady ho máme.“

Malíř Jan Merta se narodil roku 1952 v Šumperku v rodině evangelického faráře. Rané dětství až do 30. let strávil v Liberci, poté v Ústí nad Labem, kde jej malíř a pedagog Jan Daniel Smetana uvedl do světa moderního umění. V letech 1968–1972 studoval v Praze na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara. Po maturitě se několikrát pokoušel o přijetí na Akademii výtvarných umění, ovšem vzhledem ke svému kádrovému profilu v době normalizace neuspěl. Následně prošel různými zaměstnáními, živil se jako provozní technik podniku bytového hospodářství, pracoval jako vrátný v Národní galerii, hlídač a uklízeč. Maloval spíše svátečně. Na Akademii výtvarných umění byl přijat až po deseti letech, v roce 1981. Studoval v ateliérech grafika a malíře Oldřicha Oplta a malíře a typografa Jiřího Ptáčka. Studium dokončil v roce 1987. Jestliže měl tehdy možnost věnovat se restaurátorské práci, rozhodl se pro dráhu umělce na volné noze, což se po sametové revoluci ukázalo být správnou volbou.

Jan Merta sám tvrdí, že jeho malířský projev dostal autentický směr v polovině 80. let 20. stol, kdy na Akademii zažil první kontroverze s profesorským sborem. Zásadní průlom znamenalo pro Mertu jeho zařazení na přelomovou a jistým způsobem bilanční výstavu „Popis jednoho zápasu“ roku 1989. " "Malba Jana Merty je velmi výlučná a individuální, rozkročená mezi obhajobou tradiční malby a úvahami o hranicích umění. Mertovy obrazy, kdy na některých pracuje i několik let, mají své vlastní, intimní důvody – promítá se do nich vše, co prožil, s kým se setkal, na co vzpomíná, o čem přemýšlí. Jeho dílo osciluje mezi minulostí, přítomností i nepřítomností se silnou vazbou na osobní prožitek.

Zásadní jsou pro něj i pro diváky názvy jeho obrazů, jsou součástí díla, které svým způsobem dotvářejí. Názvy obrazů vznikají s autorovou prvotní představou, výchozím nápadem, nebo se s ním proměňují v době tvoření.

Mertovo tiché, klidné, nepatetické a maximálně sugestivní dílo asociuje pojmy jako transcendence, bezčasovost, magie. Malíř se pohybuje v jakémsi meziprostoru mezi abstrakcí a realitou – i když se na jeho plátnech setkáme s konkrétními předměty (límec, dům, zvíře, skála, rouška, houba apod.), není to v příběhové, narativní rovině, ale v rovině tajemné, hned snadno neproniknutelné, jako by obrazová plocha byla skutečně hlubším prostorem, do něhož divák může svou myslí vejít.

Předložené dílo „Schránka“ představuje sběratelsky exkluzivní dílo z autorova přelomového a zásadního období poloviny

80. let 20. stol, kdy se malíř odklonil od mimetického přepisu vnější reality a nahradil ho reprezentací osobní umělecké výpovědi." "Cílem Mertových prvních závažných obrazů, k nimž „Schránka“ patří, bylo výrazné formální zjednodušení, ovlivňující jak volbu námětů, tak jejich vztah k ploše. Jak uvedl Karel Srp, „již v úvodních Schránkách z let 1986–87 si autor ustálil hlavní přístupy k obrazu, u kterých setrvá do současnosti: na jedné straně je lze charakterizovat jako pohyb na mezi zobrazení, určující stupeň zpředmětnitelnosti, na druhé straně jako významové napětí přecházející mezi věcným a symbolickým zpodobením“.

Jan Merta si nalezl maximálně redukovanou výtvarnou formu pracující s umístěním jednoho krajně abstrahovaného předmětu na monochromní pozadí. Volba tohoto předmětu, vyvázaného z jakýchkoli vnějších souvislostí, je determinována jak jeho osobními sklony k střídmosti a oproštěnosti, tak snahou o zachycení podstatného. „Schránka“ zachycuje kontrast mezi vnějším a vnitřním. Zatímco vnější „obal“ jímky je malířsky klidný, přesto přitahuje zářivou žlutí pozornost k nitru, jádru, vnitřnímu obsahu. V něm, jak autor zdůraznil také rukopisně, probíhají určité „děje“, což podtrhuje i aperspektivní naklopení, kterým se objekt „rozevírá“ do plochy a ke zraku diváka.

Obraz „Schránka“ je Mertovým dílem špičkové kvality, jež zachycuje dichotomii vnějšího a vnitřního a má v sobě až sakrální vznešenost. " "Nabízený obraz „Schránka“ je nezpochybnitelně autentickým, galerijně významným a filozoficky neobyčejně silným dílem Jana Merty, celoevropsky uznávaného českého výtvarníka z generace 80. let 20. stol. Na začátku své tvůrčí dráhy se účastnil neoficiálních „Konfrontací“ a zásadních vystoupení postmoderní generace, od té doby vystavuje doma i v zahraničí.

Je vnímán jako malíř, který překročil hranice své doby. Jeho díla jsou membránami mezi těkavostí, plynutím a prchavostí času a trváním věcí a jevů. Merta se stal prvním autorem své generace, jehož dílo na aukci (v roce 2017) překonalo částku milion korun.