43 Roman Franta * 1962 Bílý dům, 2009

Malířská tvorba Romana Franty se pohybuje jak v oblasti realistické iluzivní malby a geometrické abstrakce, tak v zóně expresivní a gestické a antiestetické tvorby, s volnými autorskými odkazy k abstraktnímu expresionismu, pop artu nebo evropské i americké malbě osmdesátých let. 

Do širšího povědomí veřejnosti se Roman Franta dostal od poloviny devadesátých let především jako malíř monochromních rastrů nebo figurativních a portrétních maleb tvořených strukturou hmyzích těl. Východiskem pro dlouholetou malířskou sérii bylo dílo tvořené rýžovými zrnky, která na ploše díla vytvářela optický dojem pohybu. Tělíčka hmyzu, namalovaná iluzivně částečně podle skutečných druhů, ale také volně podle vlastních představ, vytváří podobně efekt pohybu, neustálého a nepatrného dynamického chvění, přes sebe navrstvených a lezoucích drobných živočichů. Jejich přítomnost je však například v portrétech politiků nebo známých hudebních hvězd, patrná až při určité vzdálenosti; při větším odstupu se proměňuje v abstrahovanou neurčitou masu těla. Hra s optikou, odkazující vědomě k iluzivním klamům historické malby, zejména k arcimboldovským portrétům, je v tomto případě přenesenou kulturní a postmoderní strategií autora. 

Nabízený obraz Bílý dům patří do série maleb z let 2008–2009, ve kterých Franta opustil svůj předchozí cyklus a zaměřil se na nové téma pojednané výrazným expresivním malířským přednesem. Do popředí se v těchto dílech dostávají zástupci zvířecí říše, od ledního medvěda, slona, žirafy, brouka roháče nebo právě po černého jaguára na této malbě. Animální svět divokých zvířat je na malbách konfrontován s mocenskými a kulturními symboly lidské civilizace, například s Bílým domem, Kremlem, Big Benem, Wall Street nebo chrámem sv. Víta a dalšími, které se nenápadně vyjevují v dálce na pozadí mohutných zvířecích těl. Nečekaná a nepravděpodobná setkání nemají pro Frantu konkrétní významy, jsou spíše obecnou reflexí vztahu mezi instinktivním, přirozeným a pudovým světem zvířat s jeho zákonitostmi s politickými a společenskými konstrukty a strategiemi lidské společnosti. Výjevy se tak stávají kritickými historicko společenskými komentáři zdánlivě svrchované lidské civilizace. Podobně jako v dalších obrazových sériích zde Franta pracuje s nadsázkou, humorem a ironickou poznámkou k absurdním situacím, politicko sociálním aspektům současného světa. 

Roman Franta, malíř, fotograf, tvůrce objektů a instalací, vystudoval v letech 1990–1997 pražskou Akademii výtvarných umění v ateliérech Bedřicha Dlouhého a Aleše Veselého. Během studií absolvoval kurz abstraktní malby u prof. J. Kotíka a kurz kaligrafie u Yan Qu hostujících na AVU v Praze. V letech 1993–1994 studoval na San Francisco Art Institute v USA. V roce 1995 získal 1. cenu za malbu v Evropské soutěži SBC v Londýně. V roce 1997 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 2001 získal ocenění na Bienále současného umění v italské Florencii. Od roku 1997 působil jako pedagog a od roku 2008 jako docent na Akademii výtvarných umění v Praze. Nyní působí jako pedagog oboru malba ve škole Art & Design Institut v Praze.