Boudník Vladimír 1924–1968

Hlava, 1968

monotyp, papír, pasparta, rám, sklo, 21,5 × 33,3 cm, sign. UD tužkou Vladimír Boudník 68.
Vladimír Boudník patří k ojedinělým solitérům českého poválečného umění. Svým experimentálním přístupem k tvůrčímu procesu a důrazem na samotný fyzický akt tvorby, které se uplatnily v nových grafických technikách z padesátých let, jako je aktivní, strukturální nebo magnetická grafika, přinesl do umění zcela nové principy. Již od konce čtyřicátých let se Boudník svými manifesty explosialismu a akcemi v pražských ulicích jednoznačně vyčlenil z kontextu dobové umělecké tvorby. Extrémní osobní citlivost a fyzický až tělesný přístup k aktu tvorby jej vedly k experimentování s materiály a technikami, které přesahovaly rámec, v němž bylo výtvarné umění této doby chápáno. Předjímaly budoucí vývoj českého informelu a akčního umění a napojovaly se na mezinárodní paralely, které však Boudník v té době neznal.