olej na desce, sklo, rám, 58 × 41 cm, sign. LD MATAL-47.
Provenience: významná sbírka majitele ze severní Moravy.
znalecká expertiza PhDr. Martina Mrázová
Posuzovaný obraz vznikl v nejvíce oceňovaném období tvorby Bohumíra Matala (1922–1988), jenž se v pouhých třiadvaceti letech stal nejmladším malířem Skupiny 42. Chalupeckého představa každodennosti moderního města, prodchnutého snovou poetikou nadreálna, silně rezonovala v myšlenkách mladého umělce, který se po návratu z nacistických pracovních lágrů takřka okamžitě zapojil do výtvarného dění. Již v roce 1947, tedy v době vzniku posuzovaného obrazu, mu také brněnský Dům umění uspořádal první samostatnou výstavu, zahrnující na osm desítek maleb. Skupinová témata člověka ve městě, člověka a stroje nebo různých konstrukcí a továren na periferiích měst se v Matalově tvorbě přirozeně prolínala s poetickými pohledy do interiérů, které mají často podobu jakýchsi uzavřených divadelních scén. Osamělí aktéři abstrahovaní do figurálního znaku jsou v jeho existenciálně laděných malbách zachycení uprostřed banálních činností a každodenních prací. Někdy se však v hlavní roli ocitají i obyčejné předměty, které jsou obvykle umístěné na stole, jako by stály uprostřed jeviště. Kromě telefonu a šicího či psacího stroje, typických rekvizit malířů Skupiny 42, patřily k Matalovým oblíbeným motivům také nůžky, deštníky, květiny, různé kuchyňské potřeby a sklenice s vodou nebo i geometrizované hlavy protkané sítí linií. Ve výčtu motivů, které zaujaly Matalovu pozornost, se ojediněle objevuje také kočka, a to nejen v roce 1947. K tomuto motivu se malíř opakovaně vracel také v první polovině 50. let, koncem 70. a na počátku 80. let. V posuzovaném obraze se v hlavní roli ocitá právě kočka, běžné domácí zvíře, jehož pružnost a ohebnost se Matalovi podařilo skvěle vystihnout dynamickou krkolomnou pozicí. Zátiší s kočkou se nesnaží patetizovat či idealizovat každodennost, ale okouzluje nevšedností prostého intimního výjevu, který odhaluje krásu obyčejného okamžiku. Barevně střídmá malba v hnědých a zelených tónech je vynikající ukázkou Matalových maleb na papíře, který mu umožňoval některé technické finesy, zejména při použití lazur a sfregatur. Mělký, sevřený prostor s vířící zhuštěnou hmotou uprostřed rovněž po formální stránce anticipuje výtvarné problémy, jimiž se Matal zabýval i v pozdějších fázích své tvorby.