Vladimír Drápal 1921–2015

Kůň na soklu, 1985

bronz, výška 27 cm, sign. na plintě VL. DRAPAL 85
Provenience: z ateliéru autora. Tvorba malíře, grafika a sochaře Vladimíra Drápala je celoživotně spojená s jeho rodnou vsí Tvarožná u Brna. Poskytovala mu inspiraci a náměty z vesnického života, s podobiznami sedláků, moravských žen, domácích zvířat a venkovského koloritu, které ve svém díle svébytným způsobem tematizoval. Drápalova tvorba vychází z modernistické tradice spočívající v tvarové zkratce, abstrahujícím, redukovaném výrazu a suverénní kresbě tvořené několika tahy pera, připomínající picassovskou inspiraci nebo Brancusiho a Moorovu tvarovou a objemovou modelaci. Záměrná stylizace lidských postav, portrétů a zvířat vedoucí až k různým tvarovým deformacím nepřibližuje jeho práce ke grotesce, ale spíše k podobě pravěkých a primitivních zobrazení a předobrazů, zdůrazňující pouze určité archetypální rysy a znaky zobrazovaného objektu. Tímto způsobem jsou často zachyceny Drápalovy oblíbené venkovské ženy coby „Venuše“ nebo jedinečné sochařské portréty vesničanů. Keramické nebo dřevěné busty různých mužských typů a charakterů byly nejdříve modelovány plastickým sochařským způsobem, ale po polovině sedmdesátých let 20. stol. v nich převážil kompaktní hladký objem, do něhož jsou rysy portrétovaného vyryté několika výstižnými přesnými zásahy. Oblíbeným motivem Drápala byl kůň, zejména studie jeho hlavy nebo vyhublého šlachovitého těla poznamenaného těžkou prací, zachycovaného v nejrůznějších variacích. Nabízená bronzová socha koně z roku 1985 zhmotňuje siluetu koně z grafického listu z roku 1969. Krajní VLADIMÍR DRÁPAL redukci představuje bronzová socha Kuřáka (2008) s důrazem na kubické objemy jednotlivých částí lidského těla bez popisných nebo portrétních 148 prvků, která se blíží způsobu práce s hmotou Zdeňka Palcra.