Procházka Antonín 1882–1945

Na podzim, 1942

olej, plátno, rám, sklo, 39 × 40 cm, sign. LD AP Přiložen památník s kresbami a popisy Antonína Procházky a Linky Procházkové. Provenience: ze sbírky Bohumila Vykopala.
Antonín Procházka byl generačním druhem Josefa Čapka, Emila Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály, Bohumila Kubišty a dalších představitelů zakladatelské generace českého moderního malířství. Stejně jako oni usiloval o to, aby se české umění vyrovnalo s duchovními podněty doby a vešlo v přímý tvůrčí styk s tvorbou zahraničních autorů a začalo se podílet na nejaktuálnějších výbojích evropského umění. Procházka reagoval na podněty evropské moderní malby, ačkoli většinou žil mimo metropoli. Vývoj jeho díla byl proto složitější, neboť citlivě hledal pokračování své práce v mnoha směrech. Procházel tak vlivem expresionismu, školou kubismu a okouzlením primitivismu, aby nakonec dospěl k velmi osobité formě klasicismu. Nakonec vytvořil vlastní svět vysněné a zlyričtělé skutečnosti, z něhož vyřadil disharmonii, bolest a smutek. Procházka se ve své tvorbě nejčastěji vrací k motivu ženy – múzy, která symbolizuje roční počasí, bohyni krásy a lásky. Jeho ženy, hrající si a koupající se děti, vše je zduchovnělé mateřstvím a božským úsměvem madon. Často se také vrací k motivům koní, zápasících kohoutů a hrajících si koček. Kresba A. Procházky je umělecky svéprávným výtvarným projevem a zaujímá významné místo v jeho tvorbě. Kreslířské umění zde vyzrálo k největší dokonalosti a mistrovství. Procházkův kresebný projev vyniká úžasnou lehkostí. Četné kresby se staly předobrazem umělcovy obsáhlé malířské invence a předurčovaly jeho tvorbu k velkým úkolům odkazujícím na mistry italské renesance. Zdroje Albert Kutal, J. B. Svrček