Fuka Vladimír 1926–1977

Ricercar, ze série Hudební formy, 1974

tempera, tuš, karton, rám, sklo, 47 × 66,5 cm, sign. LN Fuka 74
Vladimír Fuka byl malíř, ilustrátor a typograf, pro jehož tvorbu je charakteristická jednoduchá linka, smysl pro utváření střídmých a citlivých barevných vztahů, pro kontrast mezi světly a stíny. Zabýval se symbolem labyrintu, v němž můžeme zabloudit, ale z něhož lze přece jen najít cestu. Fuka se prosadil především ilustracemi, ale zajímavá je i jeho malířská tvorba, která stále ještě čeká na plné ohodnocení. Patřil k silné generaci nastupující po druhé světové válce a dozrávající v šedesátých letech. Navázal na český meziválečný poetismus, rozvinul odkaz takových osobností, jako byl František Tichý. V závěru padesátých let přirozeně směřoval od figurativní tvorby k abstraktnímu projevu. V následujícím desetiletí hodně cestoval. Zúčastnil se přípravy československé expozice Světové výstavy Expo 58 v Bruselu a v roce 1967 se podílel také na realizaci československého pavilonu Expo 67 v Montrealu. V roce 1967 pak emigroval do Spojených států amerických spolu se svou ženou – slavnou fotografkou Evou Fukovou a dcerou Irenou. V soupisu díla uvedeno na s. 247. Lit.: Zdenek Primus (ed.): Vladimír Fuka, Cesta labyrintem = Journey into the Labyrinth, Praha 1996, vyobr. s. 201.
Přiložen odborný posudek PhDr. Anny Strnadlové.