Mies van der Rohe Ludwig

Samonosná trubková židle MR-10

návrh Ludwig Mies van der Rohe, Lilly Reich-Geflecht v r. 1927, výroba Thonet AG, Frankenberg – Eder, 1934, konstrukce z ohýbané trubkové oceli, původní červený lak, ratanový výplet natřen hnědou lazurou, výška 80 cm, šířka 46 cm, hloubka 70 cm

Vzdušná židle MR10 dokonale naplňuje motto Ludwiga Miese van der Rohe „méně je více“. Slavná židle patří mezi první realizace tzv. Internacionálního stylu, který je charakteristický funkční jednoduchostí, konstrukční a tvarovou čistotou a zdůrazněním detailu. Její podstatný přínos spočívá také v konstrukci židle nesené na dvou nohou. Člověk sedící na takové židli vypadá jakoby levitoval. L. Mies van der Rohe se v tomto směru inspiroval návrhem Marta Stama z roku 1926 (první židle bez zadních noh, ovšem ještě nepružná), a díky novým technologickým postupům s použitím bezešvých ocelových trubek, vytvořil v r. 1927 první elastický model pružící židle MR10. Židle v provedení s černým koženým sedákem a opěrákem byla poprvé představena na výstavě Die Wohnung a byla určena do interiérů sídliště Weißenhof u Stuttgartu, které Mies projektoval ve spolupráci s dalšími architekty v době svého působení v Deutsche Werkbund (1926–1932). Ve stejné době vznikl také model stejného tvarovaného křesla s opěrkami MR20. Židle i křeslo byly současně vytvořeny také ve variantě s ratanovým výpletem, který spojuje sedák i opěrák v jeden celek. V r. 1930 začala židli vyrábět fa Joseph Müller v Berlíně a v r. 1931 Metalwerkstaatten v Bamberku. Ve stejný rok dal Mies výhradní právo na výrobu svého sedacího nábytku firmě Thonet Mundus v Curychu, která zajistila celosvětovou distribuci a v r. 1947 jej znovu uvedla na trh firma Knoll. Stylový design židle neztratil dodnes nic na své modernosti a vynikne v každém současném interiéru, kterému dodá kouzlo a energii funkcionalismu 30. let 20. století.
Jeden z největších architektů dvacátého století Ludwig Mies van der Rohe se proslavil svými stavbami, které jsou ukázkou osobitě chápaného funkcionalismu s prvky tradičního klasicismu. Výjimečné stavby jako německý pavilon v Barceloně (1929), vila Tugendhat v Brně (1929–1930), komplex I.I.T. V Chicagu (1946) nebo obytné domy na Lake Shore Drive v Chicagu (1948–1951) a řada dalších silně ovlivnila další generace architektů. Mies van der Rohe také působil v Deutscher Werkbund (1926–1932) a stal se posledním ředitelem Bauhausu (1930–1933). Vedle architektury se Mies zabýval také návrhy nábytku, které byly určeny do jeho vlastních architektonických realizací. V letech 1926–1937 spolupracoval na těchto návrzích s designérkou Lilly Reich. Mezi slavné návrhy patří židle a křeslo MR10 A MR20 (1927), židle Barcelona (1929) určena pro barcelonský pavilon, nebo židle Brno (1929–1930) a židle Tugendhat.