Šíma Josef 1891–1971

Kompozice, 1960

tuš, papír, pasparta, rám, muzejní sklo, ve výřezu 23,5 × 15,5 cm, sign. PD J. ŠÍMA 60
„… myslím, že pro malíře blesk, oheň a světlo jsou elementy, kterým se nikdy nesmí vzdálit… syžet mého malování je světlo a jednota všech věcí. A jednota všech věcí je jednotnost hmoty, jejímž nejsubtilnějším projevem je světlo – světlo nikoliv jako záhadné fluidum osvětlující předměty, nýbrž jako síla tvořící existenci předmětů…“ Úryvek z dopisu Josefa Šímy Jiřímu Kolářovi z 10. září 1959. In: František Šmejkal. Josef Šíma. Praha Odeon 1988, s. 264, 278. Pro Josefa Šímu, českého malíře, ilustrátora, představitele poetismu, žijícího od roku 1920 ve Francii, znamenala kresba a grafika významnou složku jeho tvorby, rovnocennou s malířským dílem. Subtilní jemné práce, často kreslené olůvkem nebo tuší, zaznamenávající obrysy výjevů, lidských tváří, nebo symptomatických předmětů (vejce, krystal, strom), stejně jako mlhavých abstrahovaných záznamů, vytvářely paralelu k jeho malířskému dílu. Jejichž realizace někdy předcházela nebo ovlivnila malířské práce. V kresbě se Šíma přikláněl k jednoduché tenké lince, která křehce, ale přesně a jistě vymezovala a učovala tvar a přitom nejúspornějším způsobem zachycovala pouze to nejpodstatnější. Nabízená kresba Josefa Šímy z roku 1960 patří do druhého vrcholného období autorovy tvorby, v němž se Šíma přiklonil k abstrahované tvorbě s výjevy neurčitých útvarů a jejich shluků, jejichž ústředním motivem se stalo světlo jako zásadní formotvorná tvořivá síla. Odklon od skutečnosti a figurace směrem k abstraktní tvorbě jako osobní interpretaci základních prapůvodních a transcendentních kvalit energie souvisela s Šímovou filozofií ovlivněnou studiem archetypyů, nevědomí, východní filozofie a přesvědčením o celistvosti světa, kterým se věnoval již od dvacátých let, kdy se stal zakládajícím členem francouzské skupiny Vysoká hra (Le Grand Jeu).