Mančuška Ján 1972–2011

Bez názvu, 1998 olej, plátno, 90 x 110 cm

olej, plátno, rám, 90 × 110 cm, odborně restaurováno
Nabízený obraz Jána Mančušky z roku 1998 patří do raného období autorovy tvorby z konce vysokoškolských studií, kdy působil společně s Josefem Bolfem, Tomášem Vaňkem a Janem Šerých jako člen skupiny Bezhlavý jezdec (1996–2002). Autory nespojoval jednotný umělecký program, ale spíše společný záměr vymezit se vůči předchozím tendencím osmdesátých a devadesátých let. Ve své práci se zabývali a vztahovali ke konkrétním příběhům a událostem vyrůstajícím z lokálního kontextu. Ironicky reagovali na tradici domácího kutilství a komentovali místní realitu. Na počátku nového tisíciletí se prosadili jako výrazní umělci české umělecké scény, přestože v další tvorbě už směřovali jiným směrem. Ján Mančuška vytvořil v tomto krátkém období sérii maleb, upomínající na školení Vladimíra Kokolii, v nichž ale nalezl vlastní osobitý výraz. Obrazy a kresby, které dnes patří k méně známým dílům Mančuškovy tvorby, se vyznačují intenzivním a soustředěným ohledáváním malířského média a jeho výrazových možností. Abstrahované malby, tvořené zpravidla výraznými barevnými skvrnami, se pohybují v rozpětí od subtilní jemné kresby až po expresivní uvolněná malířská gesta. Přestože na první pohled působí abstraktně, vychází zpravidla z konkrétního motivu, jehož obrysy a tvary jsou v malbě jen naznačené. V malbě Bez názvu (1998) září na černém pozadí řada soustředných barevných kruhů a útvarů, připomínajících orfickou skladbu abstraktních znaků, odkazujících k prostoru vesmíru. Hlavní pozornost zde ale poutá soustava tvarů, organicky tvarovaných a vzájemně propojených, připomínajících buňky nebo tělesné orgány, včetně zárodku lidského plodu. Může se tak jednat o zrození ukryté v hloubi těla, které je paralelou zrození světa jako celku. Mimořádné malířské a barevné kvality Mančuškových obrazů neodkazovaly pouze samy k sobě, jejich prostřednictvím autor pravděpodobně hledal způsoby pro vyjádření svého záměru, zkoumal jejich možnosti komunikace. V následujícím období se Mančuška zaměřil na konceptuální projevy, instalace a práci s jazykem a prosadil se na české a mezinárodní umělecké scéně jako jedna z jejích klíčových osobností. Ján Mančuška (1972–2011) absolvoval v roce 1998 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jitky Svobodové, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. V roce 2004 získal cenu Jindřicha Chalupeckého, během života získal mezinárodní uznání a vystavoval v prestižních zahraničních galeriích a přehlídkách, např. v Kunsthalle Basel, Franfurkter Kunstverein, Meyer Riegger, Andrew Kreps, Art Museum v Tel Avivu a dalších. V roce 2005 zastupoval český pavilon na Bienále v Benátkách. V roce 2009 byl Mančuška zastoupen svou instalací v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA) na unikátní výstavě poválečné a soudobé kresby ze sbírek nadace Judith Rothschildové. Krátce se zabýval malbou, ale záhy přešel od obrazu k objektům a instalacím, v nichž rozvíjel postkonceptuální přístup k práci s jazykem, zejména kolizi mezi jazykem a příběhem/vyprávěním. Pro svou práci používal nejobyčejnější předměty každodenní potřeby, reflektující sociální realitu. Jiné práce se věnovaly jazyku, jeho významu a smyslu, konfrontující diváka s překrýváním kontextů, situací a společenského prostoru, v němž jsou díla vystavena. V posledních letech se také soustředěně zabýval filmovým médiem. Ján Mančuška předčasně zemřel v roce 2011.