12 Jindřich Prucha 1886 – 1914 Portrét

V udivujícím výtvarném odkazu předčasně vyhaslého talentu Jindřicha Pruchy najdeme podobizny od začátku až do samého závěru tvorby. Mezi juveniliemi je rokem 1905 datovaná podobizna školníka Vobrátila z čáslavského gymnázia a v samém horečnatém umělcově příběhu se skví jako skutečný monument nadčasová, dodnes výrazově strhující a existenciálně uhrančivá Vlastní podobizna z jara 1914.

Prucha se v krátkém ani ne jednom desetiletí napájel z výtvarných krás domovských Železných hor, začínal s krajinami západů slunce jako rodák Chittussi a toužil stát se malířem jako třeba velký vzor Antonín Slavíček. V kvasné době po roce 1907 vstřebával podněty postimpresionismu, fauvismu a expresionismu, jejž jej ovlivnil nejvíce. Zřejmé to je z raného Autoportrétu se žlutým kloboukem z čáslavského muzea i z psycheedelické podobizny mladé ženy na rudém pozadí.

Mnichovský pobyt znamenal přínos v poznání kvalit starých mistrů, pilnost ve studiu kresby, ale také v řadě podobizen žen v kloboucích – sem zapadá i velmi kvalitní portrét přítelkyně Marie Dočekalové. Vzácným projevem malířovy zralosti je v těžké el grecovské sazbě provedený Rodinný trojportrét, k němuž se váže i výsostně namalovaný Autoportrét v modrém kabátu z Národní galerie.

Drobné plenérové studie se netýkaly jen krajin, ale též zachycení různých typů z blízkosti bydliště, ať už to byla malá dívenka Filipová, statkář Lebduška nebo starý Lopour. Toto drobné plátno asi z roku 1913 představuje právě takový sousedský typ z Běstviny a okolí, nejspíše starého pana Lebdušku. Některé dokonce vymaloval v monumentální formě jako přítele Antonína Zavadila z Kraskova roku 1913. Sbírky Pražského hradu se pyšní skutečně unikátním dílem, jímž je citově vzepjatá poslední Vlastní podobizna s vykřičeným varujícím mementem o lidské touze i pýše. Pruchův znalec profesor Zdeněk Sejček zaznamenal slova V. V. Štecha, že zde jde o nejlepší a nejvzácnější autoportrét v celé české malbě 20. stol.

Portrét starého Lebdušky byl vystaven na výstavě Portrét v Čechách pohledem dvou století v Císařské konírně Pražského hradu v letech 2019–2020 a publikován v doprovodné barevné publikaci na straně 266. Pruchovy podobizny patří k nejryzejším nezpochybnitelným hodnotám našeho moderního umění.