19 Jan Trampota 1889 – 1942 Mořský příboj, 1930, Park v Nové Vsi, 1915

Posuzovaný obraz „Mořský příboj“ je originálním, reprezentativním a mimořádně výtvarně noblesním dílem Jana Trampoty, autora, jehož jméno bude vždy třeba zmínit, kdykoliv budeme připomínat největší osobnosti české krajinomalby a zakladatele našeho moderního umění. Jeho tvorba je ojedinělá svou představou řádu a harmonie, ryzí svou morální podstatou. Celým životem zůstal věrný svému výroku: „Člověk se smyslem pro krásy má cit, a v kráse jsou proporce, tudíž musí být i moudrý a hoden víry.“

Jan Trampota byl rozeným krajinářem, i když v době svého vstupu na veřejnost před první světovou válkou patřil k těm umělcům nové avantgardní generace, kteří na výtvarné problematice figury prozkoumávali možnosti expresionismu, fauvismu a v neposlední řadě nedogmaticky chápaného kubismu. Trampota se narodil roku 1889 v chudé rodině žižkovského obuvníka, který se roku 1910 z nouze – s celou svou rodinou kromě syna Jana – rozhodl k emigraci do Ameriky. Trampota se nejprve vyučil zahradníkem; v letech 1907–1909 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Dítěte a Jana Preislera. V roce 1913 byl přijat do SVU Mánes. V letech 1916–1918 bojoval na jižní frontě, pobyl v Salzburgu, Bergheimu a později v Novu Ledu, Fondu a Male. Po skončení války maloval spolu s Rudolfem Kremličkou slovenská bojiště pro projekt pražského Památníku odboje. Osudovým se pro něj však stalo setkání s českou krajinou pod Orlickými horami, kam ho roku 1921 přivedl Josef Kubíček, rodák ze Slatiny nad Zdobnicí. Trampota byl ihned okouzlen tamní přírodou, nejenom ve Slatině, ale i v nedaleké Rybné a Rokytnici – nade vše ho ale zaujal Pěčín, kde se roku 1923 natrvalo usadil: nevelká vesnice, jejíž domy jsou usazeny na táhlých stráních, svažujících se do mělkého údolí, s věncem Orlických hor na horizontu. Zde dospěl ke svému tvůrčímu vrcholu v tvarově i barevně brilantně vyvážených, lyricky cítěných obrazech krajin, jež vytvářejí původní a působivou variantu neoklasicistního návratu k tradičním hodnotám. Klasická harmonie kompoziční skladby se v nich pojí s bravurně rozvinutým kolorismem, osobitě přehodnocujícím podněty fauvismu.

Předložený obraz „Mořský příboj“ je jedním z krásných výsledků Trampotova pobytu v Normandii, který představoval význačnou kapitolu autorova díla situovanou mimo podorlický region. Do Francie semalíř vydal na přelomu jara a léta 1930 ve společnosti Rudolfa Kremličky a jeho ženy. Po dvanáctidenní návštěvě Paříže následovala Normandie. Usadili se v Etretatu, v proslulém lázeňském letovisku, na pobřeží spjatém s výboji francouzské malby od dob Gustava Courbeta, Eugena Boudina a především Clauda Moneta. Zatímco Kremličkovi odtud asi za dva měsíce odjeli do sousední Bretaně, Trampota v Etretatu zůstal do konce roku 1930. Vytěžil z tohoto pobytu bohatou žeň pláten,v nichž stanul před zcela odlišným přírodním divadlem, než bylo mírně zvlněnéúpatí Orlických hor.

V posuzovaném obraze „Mořský příboj“ Jan Trampota skvěle, malířsky moderní formou tzv. „non-finita“, akcentujícího svěžest bezprostředního zážitku, zachytil vznešenou krásu normandského strmého skalnatého pobřeží, vyvolávajícího spolu se silou vodního živlu „otřásající dojem“. Jak malíř sám v jednom z dopisů popsal: „…barva vyhlodaných útesů a hukot drtivě dorážejících vln na mamutí čelisti skal zapůsobily na mne hlubokým, ničím nesrovnatelným dojmem. Moře jako by na člověka řvalo: Na kolena, ty červe! Na kolena! Málo scházelo, abych nepodlehl tomu výsostnému rozkazu – jen kulturní vědomí, že duch je také síla, zabránilo tomu pokořujícímu výkonu.“

PhDr. Rea Michalová, Ph. D.

historička umění a kurátorka