Drápal Vladimír 1921–2016

Hlava chlapa v baretu, 1974

terakota, výška 34 cm, sign. z boku VL.D.74
Tvorba Vladimíra Drápala vychází z modernistické tradice spočívající v tvarové zkratce, abstrahujícím, redukovaném výrazu a suverénní kresbě tvořené několika tahy pera, připomínající picassovskou inspiraci nebo Brancusiho a Moorovu tvarovou a objemovou modelaci. Záměrná stylizace lidských postav, portrétů a zvířat vedoucí až k různým tvarovým deformacím nepřibližuje jeho práce ke grotesce, ale spíše k podobě pravěkých a primitivních zobrazení a předobrazů, zdůrazňující pouze určité archetypální rysy a znaky zobrazovaného objektu. Tímto způsobem jsou často zachyceny Drápalovy oblíbené venkovské ženy coby „Venuše“ nebo jedinečné sochařské portréty vesničanů. Keramické nebo dřevěné busty různých mužských typů a charakterů byly nejdříve modelovány plastickým sochařským způsobem, ale po polovině sedmdesátých let 20. stol. v nich převážil kompaktní hladký objem, do něhož jsou rysy portrétovaného vyryté několika výstižnými přesnými zásahy. K tomuto dílu je přiložena monografie V. Drápala.