Róna Jaroslav *1956

Prostory I, 1991

olej, mour, akryl, sololit, 95 × 84 cm, sign.PD RÓNA 91 VII
Jaroslav Róna je malíř, sochař, sklář a grafik. V letech 1978–1984 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Stanislava Libenského. V roce 1987 se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Tvrdohlavých. V oblasti malířství i sochařství se stal jednou z výrazných osobností své generace. V první polovině osmdesátých let se přiřadil k uměleckému proudu spojenému s groteskním vnímáním současné společnosti. Kromě volné tvorby pracoval na scénografických návrzích k filmům, má za sebou i několik realizací ve veřejném prostoru. Jeho malířská i sochařská tvorba vychází z odkazu některých zásadních směrů počátku 20. století, z několika vln středoevropského i českého symbolismu. Navazuje na silný proud „nové figurace“, která reagovala na předchozí abstrakci. Má vyhraněný smysl pro vyjádření atmosféry, pro převážně temnou barevnost. Patří k umělcům, kteří se nebojí jít svou vlastní cestou bez ohledu na proudy, které právě převládají. Dnes již rozhodně patří ke klasikům současného českého umění. Měl řadu samostatných výstav ve státních i soukromých galeriích (Galerie hl. m. Prahy, Galerie Václava Špály v Praze, Galerie výtvarného umění Karlovy Vary, Galerie MXM, ...) byl přizván k účasti na řadě kolektivních výstav (Konfrontace IV–VII, 1986–1987, Grotesknost v českém umění, Galerie hl. m. Prahy, zúčastnil se všech domácích i zahraničních výstav skupiny Tvrdohlaví, přehlídky Současného světového skla v MOMA, Hokkaido, výstavy Jakub a Anděl v Mánesu v Praze aj. Je zastoupen v pražské Národní galerii, v Galerii hl. m. Prahy, v Galerii Klatovy / Klenová, v Alšově jihočeské galerii na Hluboké a v mnoha dalších domácích i zahraničních, veřejných i soukromých sbírkách. Lit.: Jiří Orlič, JAROSLAV RÓNA, vydalo Gallery ve spol. s Galerií výtvarného umení v Ostravě, 2010, vyobr. s.10. Lit.: Barbora Půtová (ed), Okouzlení Afrikou, Moravské zemské muzeum, 2019, vyobr. s. 200.
Majitel tato díla zakoupil v atelieru J. Róny na přelomu 80. a 90. let 20. stol., kdy se Róna pokoušel kromě snové figurace zkrotit i emoce ve své tvorbě. Vzniklo tak několik obrazů, kde je základem zátiší (Modré zátiší, Modrý papoušek aj.) a obrazy prostor (Prostor I. a Prostor II.). Bylo to období superaktivní postmoderny, kdy se část výtvarné obce snažila tvořit novou, odosobnělou formu výtvarného díla.