Boudník Vladimír 1924–1968

Z cyklu derealizace, 1961

aktivní grafika, tisk na anatomickou tabuli č. I z díla J. F. Schrötera, papír, rám, sklo 21,8 × 19,2 cm, sign. UD tužkou Vladimír Boudník 1. X. 1961, zn. PD v tisku J. F. Schröter so., PN v tisku Tab. XV, na rubu přípis JK=32, 4–1

Provenience: Z významné zahraniční sbírky, získáno v r. 1974–1975. Konzultováno s Janem Placákem sběratelem a znalcem prací V. Boudníka. Lit.: srov. katalog výstavy Jiří Kolář sběratel 9. 10. 2001 – 3. 2. 2002. Praha 2001, s. 245.

Vladimír Boudník patří k ojedinělým solitérům českého poválečného umění. Svým experimentálním přístupem k tvůrčímu procesu a důrazem na samotný fyzický akt tvorby, které se uplatnily v nových grafických technikách z padesátých let jako je aktivní, strukturální nebo magnetická grafika, přinesl do umění zcela nové principy. Již od konce čtyřicátých let se Boudník svými manifesty explosialismu a akcemi v pražských ulicích jednoznačně vyčlenil z kontextu dobové umělecké tvorby. Extrémní osobní citlivost a fyzický až tělesný přístup k aktu tvorby jej vedly k experimentování s materiály a technikami, které přesahovaly rámec, v němž bylo výtvarné umění této doby chápáno. Předjímaly budoucí vývoj českého informelu a akčního umění a napojovaly se na mezinárodní paralely, které však Boudník v té době neznal. Přátelství s básníkem a výtvarníkem Jiřím Kolářem, který okamžitě rozpoznal kvalitu Boudníkových prací, bylo oboustranně obohacující. Kolář, který na umělecké scéně v Praze působil jako autorita, mecenáš a iniciátor experimentů, podporoval řadu umělců ať již finančně, ale především směřováním k dalšímu tvůrčímu vývoji. Barevný anatomický atlas, který Jiří Kolář Boudníkovi věnoval, byl vedený záměrem iniciovat umělecký experiment s materiálem, se kterým Boudník běžně nepracoval. Jiří Kolář sám byl v této době fascinován uměleckými ale i běžnými časopiseckými reprodukcemi a předlohami, a možnostmi, jak je prostřednictvím nejrůznějších typů koláží dekonstruovat. Boudník výzvu k experimentu přijal a vytvořil cyklus, který v jeho díle nemá obdoby. Soubor Derealisací z let 1961– 1962 tvoří jednotlivé barevné stránky z anatomického atlasu, přetištěné matricemi strukturální nebo aktivní grafiky. Kontrast realistické anatomické kresby lidského těla z předlohy a abstraktní barevné materiálové struktury v soutisku tvoří působivý vizuální celek. Spojuje exaktní vědeckou informaci o vnitřním uspořádání anatomie člověka se subjektivně prožívanou fyzičností těla.